Archiv pro rubriku: Výstavy

zajímavé výstavy, akce

Oldřich Vlasák: Myšlenka skautingu je stále živá

Proto se domnívám, že myšlenky skautingu, které jsou založeny na pojmech „rovnost —
svornost — bratrství“ spolu se svobodou slova a vlastního rozhodování, jsou stále
živé a ve spojení se zlepšováním fyzické kondice jedince a návratem
k přírodě jsou kompenzací života v přetechnizovaném světě a možným řešením
problémů nové moderní civilizace.   

Máme-li tedy zájem na zdravé populaci, je třeba se k těmto myšlenkám
vrátit.    

Historie skautingu je samozřejmě spojená i s Hradcem Králové. Ta válečná je spjata
s obětí skauta Karla Šimka, který padl v květnu 1945 při ničení telefonického vedení
z hradeckého letiště. Tuto oběť připomíná malý pomníček u sokolského hřiště,
kde jsem jako zástupce   města několikrát uctil jeho památku. Vzpomeňme si také
na období totalitního útlaku po válce a na hradecké skauty, kteří byli nesmyslně
v březnu roku 1951 pozavíráni do komunistických věznic za tak zvané
„rozvracení“ lidově demokratického zřízení.

S mnohými jsem se pak sešel v období krátkého obnovení skautingu v roce 1968, kdy
jsem jako malý Junák skládal v hradecké Dvojce slib a plnil „Tři orlí pera“.
Je třeba vzpomenout těch, kteří nám otevřeli nový pohled na svět , kteří bojovali proti tyranii
a bezpráví, se kterými jsem byl v osobním kontaktu a kteří svým
příkladem a zkušenostmi velmi ovlivnili můj další život.

Vzpomínám na skauta Lubku Školouda, svého vedoucího oddílu. Člověka, který měl
ryzí charakter, mimo jiné byl i výborným kreslířem a ilustrátorem (Skautská
všehochuť apod.). Dále jsou to J. Peml, J. Čeliš, M. Hloušek, Zd. Kovařík, J. Tesař, Zd. Šandera
a další.     

V pololegální skautské činnosti jsme pokračovali i po roce 1970, kdy jsme museli svoje středisko
a klubovnu Rotundu v Šimkových sadech a další náš majetek předat pionýrům.
Definitivní obnovení činnosti jsme zahájili až po „sametové revoluci“ v roce 1989, kdy
byl vůdcem Druhého střediska zvolen Zdeněk Kovařík. Možná symbolicky jsem mohl ve funkci primátora
města Hradec Králové předat o jedenáct let později, v roce 2000, klíče
od znovuopravené Rotundy zástupcům hradecké Dvojky. V historii hradeckého skautingu se jednalo
o velkou událost, které se mimo jiné zúčastnili  i hradecký biskup Dominik Duka
a arcibiskup Karel Otčenášek.

Tento krátký příběh uvádím proto, abych připomenul, že tato část historie je
stále živá a je třeba na ni navázat. Měli bychom  myšlenky skautingu více přiblížit
lidem a upozornit je na věci, které si v tomto moderním shonu nemohou ani všimnout. Mysleme
na budoucnost našich dětí, ale i na starší, kteří si při vzpomínce na spisovatele
Jaroslava Foglara vybaví Rychlé šípy a někdy i vzpomínky na zážitky
ze svých dětských let.“     

Oldřich Vlasák — poslanec Evropského parlamentu

P. S.

„Vzpomínka bratra Vlasáka mne dovedla k doplnění jeho myšlenek.

Proč ? Protože vzpomenul, že skauti v Hradci Králové nikdy nečině nepřihlíželi
k dění v té které době. Je dobře, že si vzpomněl na dobu válečnou, kdy velká
skupina skautů z hradecké „Dvojky“ se postavila proti německým okupantům, škodila
na vojenských zařízení, předávala tajné informační zprávy velitelům odboje
na hradecku, sabotovala telefonická spojení v důležitých komunikačních bodech a připravovala
se spolu s ozbrojenými složkami na otevřený vojenský konflikt. I v tomto
náročném programu prováděla pravou skautskou činnost vzdělávací, tj, normální
skautský program, skládání skautských zkoušek, vydávání skautských
příruček —otec Jima — Vladimíra Pemla —byl knihvazač, ovšem za přísných
konspiračních podmínek. Jeden z nich položil za ideály svůj život — Karel Šimek. Všichni byli
vyznamenání „Válečným křížem“ za boj proti totalitě. Pravidelně vždy na jeho
počest se koná 1. května — vzpomínkový cyklistický memoriál Karla Šimka
v Šimlových sadech, která byly na jeho věčnou čest po něm přejmenovány.

„Válečnou Dvojku“ následovala v padesátých letech další skupina,
tentokrát proti komunistické totalitě. Nepoložili to nejcennější, ale zato strávili desítky let
v koncentračních komunistických táborech a věznicích. Že se zapojili
do správné věci potvrdili tím, že se znovu octli opět na straně odpovědnosti a dobra proti
zlu a násilí:  Bratři Radek Brož — Nestle  a Jirka Pašta opakovaně spolu
s mladšími členy Dvojky. Převážně bojovali více než pět let ve věznicích
a následnou perzekuci po dobu čtyřiceti let jejich života. Je velice smutné, že ze 35 ti
skautů, účastníků obou odbojů žijí jen Radek Brož — Nestle, Olda Peml — Očko, Boris
Rýdl, Zdeněk Kovařík, Bohouš Marek a Květa Pilmanová.“

Skautské ideály spojují svět a skautské myšlenky jsou vždy současným pokrokem
i v této době.

Duben 2009 — Zd. K. — Kik.

 

Setkání skautů v bastionové pevnosti v Josefově

Program akce je připravován podle nedávno inovovaného programu skautů pro 21. století.
Skauti chtějí jít s dobou a tak program zahrnuje práci s počítači, atraktivní
večerní programy, besedování nebo v poslední době velice oblíbený geocaching.
Zvláštní část programu také představují aktivity na vysokých lanech,“
říká tiskový mluvčí akce Martin Štěrba.

Skauti budou mít základnu v pevnosti v Josefově, zároveň budou podnikat i výlety do okolí. Mimo jiné je také čeká služba veřejnosti — skauti pomohou vyčistit les v okolí
Trutnova nebo budou pomáhat ve speciální základní škole v Jaroměři. Nebudou chybět workshopy na různá témata. „V letošním roce se nám podařilo získat spoustu odborníků,
kteří s námi budou besedovat např. o problematice rozvojových zemí, světové
ekonomické krizi nebo prevenci pro AIDS a HIV,“ doplňuje Jana Bartošová za programovou sekci akce. Roveři a rangers,
jak se starší skauti nazývají, budou také budovat vzájemné kontakty v rámci programů
o regionálním skautingu. Svůj program během workshopů budou mít také senátor Jaromír
Štětina, který bude diskutovat o české politické scéně a europoslanec Oldřich Vlasák, jenž
povede v pátek 1. května  program o provázanosti skautingu a Evropském parlamentu.

 „Díky spolupráci s Českým předsednictvím v Radě EU jsme v rámci kampaně
Evropa mladýma očima získali prostředky na to, aby se tato akce stala akcí mezinárodní a dala
účastníkům možnost na vlastní kůži zažít pocit mezinárodního rozměru skautingu a posílit tak vědomí evropské sounáležitosti,“ říká Štěrba.

autor Ing. O. Vlasák — europoslanec — přepis Zd. K

Expozice protikomunistického odboje ze Senátu do Hradce Králové a do Jičína

Od 1. dubna 2009 pořádá Oldřich Vlasák spolu s Konfederací
politických vězňů — ČR výstavu v prvním patře nově postavené Studijní
a vědecké knihovně v Hradci Králové. Vernisáž se uskuteční
v úterý 7. dubna 2009 v 16,oo hodin.

Od 21. dubna do 12. května bude možnost tuto expozici zhlédnout
jičínském zámku, v Porotní sále.  Zde bude vernisáž až
29. dubna 2009 v 16,oo hodin za přítomnosti Oldřich Vlasáka  a zástupců KPV —
ČR.

Následně bude výstava prezentována v Ostrově, v budově místního
kláštera, kde bude součástí programu 20. jáchymovské peklo —
každoročnípolitické a vzpomínkové setkání.

Expozice, jejímž autorem je brněnský výtvarník Jak Kratochvíl, obsahuje výmluvné
svědectví o systému, který pošlapal svobodu občanů. Je také poděkováním
přímým účastníkům III. odboje v Československu — lidem, kteří záhy rozpoznali
ohrožení základních hodnot svobodného světa nastupujícím komunistickým režimem
a dokázali se mu postavit.

Výstava III. odboj v Československu byla prezentována v několika městech v USA
i Kanadě.

Zd.K.

Výstava protikomunistického odboje v Senátu vzbudila velký zájem

Výstava protikomunistického odboje středem zájmu — V Senátu P ČR se uskutečnila
24. února vernisáž výstavy III. odboj v Československu. Výstavu zde společně uspořádali
předseda Senátu Přemysl Sobotka a europoslanec Oldřich Vlasák.

Vernisáže se zúčastnila řada osobností, například předsedkyně KPV ČR Naděžda
Kavalírová, arcibiskup Karel Otčenášek a královéhradecký biskup Dominik Duka,
senátoři, poslanci a mimo jiné také samotní účastníci protikomunistického odboje,
kteří totalitní praktiky zažili na vlastní kůži.

Vystoupil zde náš přední houslový virtuos Jaroslav Svěcený. Vlastní skladbu zahrál
na housle známého, ale bohužel již zesnulého, hradeckého houslaře Vladimíra Pilaře.

Po zahájení výstavy se zde konala Mezinárodní konference festivalu proti totalitě MENE
TEKEL o problematice výuky novodobých dějin v zemích Evropské unie.
Na konferenci vystoupil Oldřich Vlasák a mimo jiné uvedl: „Přestože nás historie varuje,
komunistické myšlenky a chování jsou v České republice silně zakořeněny. Demokracie je
stále více ohrožována existencí KSČM, která posiluje takovým způsobem, že žije
v Parlamentu a vládne v mnoha krajích. Osobně jsem přesvědčen, že komunistická strana je
nereformovatelná. Její líbivý sociální program je založen na lži a na touze
znovu se vrátit do mocenských pozic. Demokracii ohrožuje také ČSSD tím, že komunistům
pomáhá k nástupu k moci. Mám pocit, že lidé nechtějí znát cenu
za „povrchní“ blahobyt, po kterém volají, nepřemýšlejí, za jakých
podmínek je to či ono reálně dosažitelné. Nebezpečí vidím v bagatelizaci zločinů
komunismu, v neochotě jednotlivců přiznat si svá
vlastní selhání a v neschopnosti lidí převzít osobní
zodpovědnost za svůj život…“. (Na prvním snímku vpravo člen KPV ČR a bývalý
politický vězeň Karel Páral,uprostřed arcibiskup Karell Otčenášek. Na druhém snímku: Oldřich
Vlasák, Přemysl Sobotka a Jaroslav Svěcený.)

Zdroj: Eva Veselá


Projev europoslance Oldřicha Vlasáka na konferenci Mezinárodního festivalu proti totalitě Mene Tekel
v Senátu P ČR  —  24. února 2009

Totalitní režimy a Evropská unie

Vážené dámy, vážení pánové,

dovolte mi zahájit můj krátký projev citátem českého žurnalisty Vladimíra Bystrova:
„Demokratický svět dosud nezískal náležitě naléhavou představu o hloubce komunistické
antihumánnosti. Proto také nevznesl požadavek na dekomuni
zaci postkomunistických společností — a většině jejich občanů to jen
vyhovuje.“

Nacismus, fašismus a komunismus jsou totalitní režimy nám veskrze známé. Pro
nás Středoevropany představuje komunismus nejhorší zkušenost s totalitním režimem. Za činnost
proti komunistickému režimu bylo od února 1948 do listopadu 1989 odsouzeno
na 250 000 osob, 241 politických vězňů bylo popraveno a mnoho mužů a žen zemřelo
ve věznicích, koncentračních táborech a také na hranicích státu při pokusech
o emigraci. V táborech nucených prací bylo bez soudu dle zákona 247/48 uvězněno více než
80 000 lidí, velká skupina mužů sloužila vojenskou službu u tzv. pomocných technických
praporů. Brutálních trestů se dočkali i ti, kteří za 2. světové války
za svobodu bojovali, ale většinou na nesprávné „světové straně“, a zvláště ti,
kteří se postavili komunistické moci  v aktivním odporu.Přestože nás historie varuje,
komunistické myšlenky a chování jsou zde v České republice stále silně zakořeněny.
Demokracie je stále více ohrožována existencí KSČM, která posiluje takovým způsobem,
že žije v parlamentu a vládne v mnoha krajích. Osobně jsem přesvědčen, že komunistická
strana je nereformovatelná. Její líbivý sociální program je založen na lži
a na touze znovu se vrátit do mocenských pozic. Demokra
cii ohrožuje také ČSSD tím, že komunistům pomáhá k nástupu
k moci. Mám pocit, že lidé nechtějí znát cenu za „povrchní“ blahobyt,
po kterém volají, nepřemýšlejí, za jakých podmínek je to či ono reálně
dosažitelné. Nebezpečí vidím v bagatelizaci zločinů komunismu, v neochotě jednotlivců přiznat si
svá vlastní selhání a v neschopnosti lidí převzít osobní zodpovědnost
za svůj život.

Obrátím teď Vaši pozornost za hranice České republiky. Rusové si nedávno zvolili jako
třetí nejoblíbenější nežijící osobnost národa J. V. Stalina — vraha miliónů
lidí, distributora totalitní ideologie, režimu a hrůzných praktik s ním spojených.
Ruský pohled na věc nejspíš neovlivníme. Můžeme však ovlivnit ten evropský. Lidé
v tehdejší západní Evropě nechápali a mnozí i dodnes nechápou, jakých
zločinů se komunistický systém dopouštěl a jaké nebezpečí trvale přináší.
Domnívám se, že evropská diskuse nad zkušeností s totalitou není dostatečná, stejně
jako vyrovnání se s minulostí v rámci střední a východní Evropy. Tento
proces však nelze vynutit, nelze jej nakázat, ale pokud se má vyvíjet, je nezbytné vynaložit iniciativu
a především vzbudit zájem široké veřejnosti.

Dnešní doba člověka zahlcuje množstvím informací, které není schopen vstřebat a často ani
nechce slyšet. Jedním ze způsobů, jak vzbudit zájem, je vyvolat pocit — jakýkoli jen ne
lhostejný. Kdo se jednou podíval do Osvětimi, nepochybně si odnesl hluboký emocionální
prožitek, který nutí nejen k zamyšlení, ale i k sdílení s ostatními. Vedle
obrazové, audiovizuální a textové dokumentace existuje ještě další svědectví,
které mnohdy dokáže zapůsobit silněji než číselné výčty obětí totality, a tím
jsou konkrétní lidské příběhy, osudy lidí, se kterými se můžeme ztotožnit. Pokud
budeme moci spojit všechna tato svědectví v jeden celek, vzbudíme skutečný zájem. Musíme tedy
poskytnout co nejvíce prostoru lidem, kteří se nebáli otevřeně proti režimu vystoupit a kteří
jsou ve svých výpovědích přímým důkazem jeho krutosti a antihumánnosti. My
občané bývalého východního bloku víme dobře, o čem mluvíme a před
čím varujeme. Varujme nejen v České republice, ale i v ostatních zemích
Evropy.V současné době předsedáme Evropské unii a stejně jako pro každou členskou zemi je i pro
Českou republiku předsednictví příležitostí, jak upozornit na oblasti, ve kterých díky
svému specifickému know-how můžeme Evropě něco přinést. Zkušenosti s komunismem jsou rozhodně jednou
z nich.

Závěrem mi dovolte odpovědět na otázku — Proč vůbec ten stálý apel? Proč komunismus nenechat
být a zapudit tuto nepříjemnou vizitku lidstva? Protože hrozba komunismu je dnes více než
aktuální. Základem totalitních režimů je zpravidla krize lidstva. Nespravedlivá sociální
politika za doby ranného kapitalismu zapříčinila bídu a velké sociální rozdíly
mezi nejchudšími vrstvami a bohatými podnikateli a továrníky. Různí ideologové
využívali různě těchto nedostatků k tomu, aby chodili mezi utlačené vrstvy a podněcovali je
ke vzpourám a revolucím. Velká hospodářská krize ve třicátých letech
umožnila pozdější nástup fašismu a nacismu, kterému nedokázala západní demokracie
zabránit. Dnes na vlastní kůži zažíváme dopady nové finanční
a hospodářské krize. Mějme se proto na pozoru!

Děkuji Vám za pozornost.

Oldřich Vlasákposlanec Evropského parlamentu

V Praze 24. února 2009 

Na web vložil Zd. Kovařík

Příběhy bezpráví — cesta ke svobodě — výstava na Václavském náměstí 31.10.-17.11.2008

„Lidé, jejichž portréty na výstavě najdete, našli
výjimečnou sílu k odporu proti
komunistickému bezpráví. Někteří z nich byli členy ozbrojených protistátních
skupin, jiní pracovali pro tajné služby demokratických zemí nebo vyráběli a distribuovali
letáky. Setkáte se i s těmi, kdo na protest proti stavu společnosti zvolili nejkrajnější
možnost a spáchali protestní sebevraždu. A výstava nezapomíná ani na ty, kdo vzdorovali
na poli kulturním: vydávali samizdaty, působili v občanských iniciativách, pořádali
manifestace, organizovali petice. Za svůj postoj a aktivity byli všichni odsouzeni a uvězněni, mnozí za ně
dokonce zaplatili životem.“ Sděluje Člověk v tísni.

Výstava bude připravena v českém i anglickém jazyce a bude ji doprovázet taktéž
dvoujazyčný katalog.  Vstup zdarma.

Projekt je podpořen odborem informování o evropských záležitostech Úřadu vlády
České republiky. Záštitu nad výstavou převzal primátor hlavního města Prahy MUDr. Pavel
Bém.

1968 — Naděje nebo boj o moc?

Výstavu zahájil starosta Městské části Prahy 6 pan Mgr. Tomáš Chalupa spolu
s primátorem Města Prahy MUDr. Pavlem Bémem za přítomnosti poslanců a zástupců organizací,
které byly v té době perzekvovány. Výstava prezentuje desítky autentických
fotografií ze dnů srpnové okupace Československa v roce 1968 v Praze. Vkusný a přehledný
katalog přibližuje pro návštěvníky důkaz někdejších událostí. Pro pamětníky je to oživení historických událostí a pro současníky je to poučení z minulosti pro
budoucnost.

Srpen 2008 — Zd. K.