Archiv pro rubriku: Reakce na současné dění

Reakce na současné dění

Vyjádření předsedkyně a místopředsedů ke zprávě ÚRK

Na Sněmu byla ÚRK zastoupena počtem pouze dvou členek, které byly na Sněmu a z nichž jedna měla pravomoc zastavit Sněm a říct přítomným, že je málo přítomných členů, ať jedou domů a přijedou ještě jednou. Vlastislava Zenáhlíková z pozice Mandátové komise toto neučinila a místo toho se podepsala pod prohlášení ÚRK. ÚRK se nezabývala ani možností, že žalobci byli přítomni na Sněmu, nevznesli požadavek na ukončení z důvodu menšího počtu přítomných členů a naopak čekali na výsledky voleb. Teprve potom začali jednat, když nebyli zvoleni.

Městský soud dal sice žalobcům za pravdu, ale KPV ČR se odvolala. Žalobci žalují KPV ČR, tedy i sami sebe, i zvolené vedení, které neuznávají.

Vedení KPV ČR v červenci 2015 oslovilo členy KPV ČR, aby je informovalo o Sněmu a členové potvrzením souhlasili s účasti nebo se omlouvali. Na základě počtu přihlášených se objednal sál k jednání Sněmu. Od srpna věděli zástupci, kteří jezdí na Radu, že Sněm bude v prosinci. O tomto měli informovat členskou základnu. To, že nakonec přijelo méně než nadpoloviční většina (bylo umožněno i zastupování na základě plných mocí) nebyla chyba vedení, ale věk a zdravotní problémy členů. Také proto se KPV ČR odvolala.

Zatím čekáme na rozhodnutí Vrchního soudu, předsednictvo se snažilo Sněm svolat podle NOZ, což soud potvrdil jako správné, jen přítomných členů na Sněmu bylo méně. Přerušit Sněm v žádném případě nemohl právník, to mohla udělat Vlastislava Zenáhlíková z pozice Mandátové komise nebo někdo z předsednictva. Členové předsednictva to neudělali, tuto chybu uznávají. Ale s ohledem na naše přítomné členy na Sněmu a jejich věk a zdravotní stav o této možnosti neuvažovali. Je i otázkou, kolik členů by přijelo znova. 

Úvaha, pokud by se některý ze žalobců dostal do předsednictva, zda by ostatní žalobci dále tvrdili, že sněm byl neplatný?? To necháme na čtenáři.

Navíc i kdokoliv z členů přítomných na Sněmu se mohl přihlásit a říct, že je sněm neplatný. To neudělali. Až byly známé výsledky voleb a žalobci se nedostali do předsednictva, začali jednat.

Je velice smutné, když se soudí mukl s muklem.
Za Předsednictvem stojí víc jak 2/3 poboček, což opakovaně vyjádřily. A TY NESMÍME ZKLAMAT. Naděžda Kavalírová
Hana Dvořáková, Vlasta Preislerová, František Šedivý, Leo Žídek
Praha leden 2017

PS.: Toto je současně i odpověď k článku pana Dragouna z webu aktuálně.cz. Vedení Konfederace se nebude k věci do jejího pravomocného skončení již nikterak vyjadřovat a má také zato, že všechny štvavé komentáře, polopravdy a mylné právní výklady, nikterak nepřispívají k případnému smírnému vyřešení situace.
červenec 2017

Žádáme radu ÚSTRu

Usnesení ze zasedání Rady KPV ČR dne 15. 05. 2013

1— Nesouhlasíme s personálními změnami, které od svého nástupu do funkce provádí současná ředitelka Mgr. Foglová. Tyto změny jsou ke škodě fungování
ÚSTR.

2 — Nesouhlasíme s tiskovou zprávou Rady ÚSTR ze dne 6. 5. 2013 k předložené koncepci Pavly Foglové. Nesouhlasíme s vysvětlením ředitelky Mgr. Foglové,
ohledně jejího plagiátorství, které se týká její předložené koncepce
ÚSTR, prezentované na jednání Rady ÚSTR při jejím zvolení. Žádáme, aby
zvážila své další setrvání ve funkci ředitelky ÚSTR.

3 — Žádáme Radu ÚSTR, aby bezodkladně vypsala výběrové řízení
na funkci ředitele ÚSTR.

4 — Žádáme členy Rady ÚSTR, kteří volbou Mgr. Foglové na funkci ředitelky
ÚSTR, destabilizovali chod Ústavu pro studium totalitních režimů, aby zvážili své další
působení v Radě ÚSTR.

5— Žádáme, aby prozatímním řízením Ústavu pro studium
totalitních režimů byl pověřen bývalý první náměstek plk. PhDr. Eduard Stehlík, který
je nezpochybnitelně odborně kvalifikovanou osobou.

V Praze dne 15. 05. 2013

Ing. František Šedivý- místopředseda KPV ČR — odsouhlaseno všemi zástupci poboček KPV ČR

Zeman bude hájit majora Zemana, myslí si politický vězeň

Obhajoba normalizace ze strany ústavu pro studium totality může skončit i rehabilitací seriálu
o majoru Zemanovi. Myslí si to předák někdejších politických vězňů Leo
Žídek.

Osmdesátiletý místopředseda Konfederace politických vězňů Leo Žídek byl zatčen v roce
1952 a o rok později odsouzen v procesu s údajnou protistátní skupinou. Soud ho poslal
na osm let do  vězení za plánování ilegálního přechodu hranic, sedm let
z tohoto trestu strávil v uranových dolech. Po propuštění musel pracovat jako dlaždič
a patřičné uplatnění nemohl najít ani za normalizace, kdy pracoval jako zásobovač.

Jak hodnotíte změny ve složení rady Ústavu pro studium totalitních režimů
(ÚSTR)?

Jako drastickou čistku, kterou provedl levicí ovládaný Senát. Obávám se ale, že jde
jen o předzvěst něčeho horšího.

Místopředseda Konfederace politických vězňů Leo Žídek.
Čeho?

Nyní chce ústav začít obhajovat období normalizace jako docela neškodnou dobu, v níž se 
každý z nás mohl do jisté míry realizovat. Tohle zpolitizování všeobecné
nostalgie po údajně bezstarostné době je jen přípravou pro poklidné převzetí moci
sociálními demokraty a komunisty. Ústav chce „analyzovat život obyčejného člověka za 
normalizace“, aby se ukázalo, že nám za normalizace nebylo až tak zle. Velká část
národa tento názor ráda přijme, zvlášť když už se nebude tolik mluvit o samotné podstatě
normalizace: o pronásledování ze strany StB, náboženské nesvobodě, nemožnosti cestovat
a soukromě podnikat či svobodně demonstrovat proti režimu.

Myslíte, že po příštích volbách může z ústavu zaznít, že ostudný
normalizační seriál Třicet případů majora Zemana vlastně není tak špatný a historicky je
docela pravdivý?

To se docela dobře může stát.

A nezvedne proti majoru Zemanovi hlas alespoň jeho jmenovec a nyní prezident Miloš Zeman?

Myslím, že ne, protože má také máslo na hlavě. Za pražského jara vstoupil
do KSČ, ovšem po  sovětské okupaci v srpnu 1968 rozhodně nehodil legitimaci KSČ pod pásy
sovětských tanků. Místo toho docela dlouho vyčkával, co se stane.

Při nedávné návštěvě Rakouska označil Zeman sudetské Němce za kolaboranty
s nacistickým režimem, pro které byl poválečný odsun nevyhnutelný, neboť Československo by je
muselo popravit jako vlastizrádce. Za normalizace ale také většina Čechů a Moravanů souhlasila
se sovětskou okupací a tím kolaborovala s Brežněvovým režimem. Neměla by tedy tato většina
nyní žít někde na Sibiři a ve vlasti zůstat jen hrstka čestných, která
nekolaborovala?

Miloš Zeman by k těm čestným určitě nepatřil.

Kdyby tedy Zeman nebyl v roce 1970 při čistkách ve straně z partaje vyloučen, zůstal by
v ní po celou dobu normalizace?

Určitě ano. Kdyby chtěl z KSČ vystoupit na protest proti sovětské okupaci a nastupující
normalizaci, měl na to od srpna 1968 do roku 1970 dost času.

Památník Vojna na Příbramsku, bývalý lágr pro vězně, kteří těžili uran. Mezi ně pařil i Leo Žídek.
Také z tohoto důvodu Konfederace politických vězňů nyní odmítá prezidentu Zemanovi podat
návrhy na vyznamenání zasloužilých účastníků třetího odboje. Vás ale
pravidelně na vyznamenání navrhuje přímo Senát, přijal byste medaili od Miloše
Zemana?

Udělal bych vše proto, abych nemusel. Požádal bych Senát, aby návrh na mé vyznamenání
stáhl.

Možná už Zemana svými názory v médiích natolik rozčilujete, že by
vás stejně nevyznamenal.

To je také možné.

Hovořil jste o situaci v ústavu přímo s některými novými členy rady?

Nová ředitelka Pavla Foglová na schůzku, kterou jsme s ní měli v Senátu, nepřišla.
Dorazili ale Michal Uhl a Lukáš Jelínek, kteří se zaklínali slovy, že ústav
musí zůstat nepolitickou a  neideologickou institucí.

Věříte jim?

Nevěřím. Naopak, ústav je poprvé ve své existenci politizován, když Senát
ovládaný ČSSD a KSČ prosadil levicovou radu ústavu. Ta už vyjádřila doporučení, aby se 
historikové ústavu nezabývali jen Archivem bezpečnostních složek, ale hledali i nové pohledy
na  období normalizace. Z vystoupení Petrušky Šustrové mám dokonce dojem, že normalizaci snad
ani nepovažuje za totalitu. Jenže ta doba byla pořád stejnou totalitou jako v padesátých letech, režim
jen nepotřeboval popravovat a posílat lidi do lágrů, protože drtivá většina národa byla
s režimem a  poměry smířena na věčné časy. A těch pár protestujících nebyl
problém uvěznit a  pohlídat.

Husákův hrob v Bratislavě bývá obložen květinami. Budeme rehabilitovat Husáka i v českých zemích?
Nový člen rady Michal Uhl je synem Petra Uhla, významného disidenta právě z časů normalizace.
Proč by měl obhajovat dobu, během které byl jeho otec vězněn neuvěřitelných devět roků?

Problém je hlubší, než se zdá. Spočívá už ve složení disentu
za normalizace, kdy se do opozice nahrnulo velké množství bývalých komunistů
z padesátých a  šedesátých let. To byla velká chyba disentu! Těmto lidem nikdy nešlo
o zbourání režimu, jen o jeho proměnu k obrazu svému. A také rodina Uhlů uvažuje
přesně takto.

Jak konkrétně může nová rada a nové vedení ústavu škodit demokracii?

Jednoduše. Podívejte se, koho už KSČ nominovala do rad krajských vlád. Zatím je ale možné,
aby si novináři mohli v Archivu bezpečnostních složek, který spravuje ÚSTR, prověřit, kdo jsou ti
lidé zač. Kdo byl estébák a tak dále. Přístup do Archivu bezpečnostních složek
ale může být brzy zkomplikován, možná i znemožněn. Aby nemohla být kompromitována vláda
ČSSD s KSČ, která tu po volbách asi vznikne. K moci, do pozic různých náměstků
ministrů a tak dále, se totiž dostane velké množství někdejších středních kádrů
komunistické strany, o kterých mnoho nevíme. Bez přístupu k archivům se to ani
nedozvíme.

Konfederace politických vězňů už prý byla na pokraji rozpuštění, jenže skandální
proměny v ÚSTR prý konfederaci přinutily ještě vytrvat

Konfederace už má pouhých 1500 členů, přitom nás bylo přes 20 tisíc.
Vymíráme, každý týden chodím po pohřbech. Nějakých aktivních kroků je schopna jen
asi desetina členů konfederace. Dění kolem ústavu pro studium totality nás ale vyprovokovalo.
Nevzdáváme to. Člověk musí udělat maximum, dokud může. Je třeba ještě jít do boje!

Foto: archiv

Zdroj: www.tyden.cz

Prohlášení Politické komise KPV ČR k současnému ohrožení demokracie v ČR

Naopak jsme připustili, že opět povstávají staronové mocenské struktury a již zcela otevřeně pokračuje
útok extremistických levicových sil proti stávajícímu demokratickému řádu.
Komunisté obratně a rafinovaně napadají chybné kroky části politické a zákonodárné garnitury a získávají na svou stranu mnoho nespokojených občanů. Situace
v naší zemi se nyní nebezpečně podobá období mezi koncem druhé světové války a únorem 1948. Představitelé dnešní komunistické strany, která má zastoupení
i v nejvyšších ústavních orgánech, už dnes velmi sebejistě prohlašují, že o jejich
vstupu do vlády rozhodnou voliči. Počítají samozřejmě s podporou sociálních demokratů, jim
nakloněných odborů a jiných spřízněných organizací.

Pražská buňka Strany Práv Občanů ZEMANOVCI iniciovala 11. dubna 2013 v Praze schůzku, na niž
pozvala zástupce ČSSD, KSČM, Asociace samostatných odborů a jiných nevládních organizací, a společně pak ustavili Levicové fórum s cílem přivést naši zemi zpět k socialismu
s rudou tváří. Mezi podporovatele těchto snah jistě nebude chybět Slovanský výbor,
který nesouhlasí s naším členstvím v NATO, nebo Vlastenecké fórum,
jehož součástí je také Klub českého pohraničí, sdružující
někdejší příslušníky Pohraniční stráže. Se zástupci Vlasteneckého
fóra
se 12. dubna setkal i náš dnešní prezident.

Účastníci nově založeného Vlasteneckého fóra souhlasí se spoluprací
sociálních demokratů s komunisty. Ústy předsedy Asociace samostatných odborů Bohumíra
Dufka prohlašují, že je zapotřebí ovládnout Sněmovnu, změnit Ústavu a prosadit zákon
o obecném referendu. Jsou si jisti, že je lidové vrstvy po jejich důkladné demagogické propagandě ve všem podpoří.

Dalším políčkem naši demokracii je rozvrat, který politickými intrikami levice připravil
ÚSTR o staré vedení. Také mnoho dalších odborných pracovníků dostalo již
od čerstvě dosazené ředitelky výpověď. Na protest proti tomuto svévolnému a pučistickému
jednání Rady ÚSTR odstoupila a rozpadla se celá Vědecká rada ústavu.

Přičinila se o to nová Rada ÚSTR v čele s disidentkou Petruškou Šustrovou, která se domnívá, že v době normalizace již nebyla u nás taková totalita jako dříve.
Zapomíná, že komunismus je stále jeden a tentýž. Že komunisté se jenom pružně přizpůsobují
době a podle toho volí jiné formy zacházení s občany, ale stále chtějí ovládat a zotročovat duši člověka a vštěpovat mu nenávratně své bludné ideje o třídním boji a násilně prováděných změnách ve společnosti.

Zajímavá bude na to reakce našeho disentu. Jan Ruml už vybídl veřejnost k diskusi.

My, političtí vězni komunistického režimu s bohatými zkušenostmi s dřívějšími
a neměnnými praktikami komunistů, se vší rozhodností odsuzujeme snahy všech, kteří
nás chtějí opět připravit o svobodné uspořádání demokratické společnosti.
Apelujeme na všechny občany, aby nestáli stranou, ale všemi dovolenými prostředky usilovali o nápravu
dosavadních nedostatků. Aby dokázali ve volbách odmítnout ty strany a kandidáty, kteří
chtějí falešnými sliby o spravedlivější společnosti pod vedením levice získat moc a přivést naši zemi opět do záhuby.

Praha 16.04.2013 — za politickou komisi KPV ČR Leo Žídek

Prohlášení poradního kolegia („bývalého“) ředitele USTR

  1. nesouhlasí s protiprávním odvoláním ředitele ÚSTR Mgr. Daniela Hermana, Radou USTR a  jeho nezákonným propuštěním;
  2. nesouhlasí s protiprávním odvoláním a výpovědí 1. náměstka ředitele
    ÚSTR, plk. PhDr. Eduarda Stehlíka;

  3. plně podporuje ředitelku Archivu bezpečnostních složek, PhDr. Zlatuši Kukánovou, v setrvání ve  funkci;

  4. nesouhlasí s potenciálním jmenováním Mgr. Zdeňka Hazdry a dalších osob ze skupiny Mgr.
    P. Foglové do manažerských funkcí vzhledem k jejich plné nekompetentnosti;

  5. požaduje okamžité odstoupení všech členů Rady ÚSTR zodpovědných za současnou destabilizaci této
    důležité instituce, která má sloužit k vyrovnání se s totalitními režimy
    v minulosti.

Za správnost:

Miroslav Lehký, předseda poradního kolegia ředitele ÚSTR

V Praze dne 15. 4. 2013

Jednotné stanovisko KPV ČR k současnému dění kolem ÚSTRu

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) byl zřízen jako jeden z posledních
z východního bloku „sovětských satelitů“ zákonem 181/2007Sb. Dle Hlavy II.,§3 odst.2 je
organizační složkou státu. Je to organizační útvar, který v určité vymezené
oblasti veřejné správy zastupuje stát a který nakládá se státním majetkem.

V žádném případě se nemůže změnit v budoucnu název ÚSTR, neboť zkoumá totalitu
nacistickou a komunistickou dle zák. 181/2007Sb, § 4, odst. a) až h). Komunistická totalita byla, je a bude
součástí našich dějin. Její návrat je pro nás nežádoucí.

Stejně tak je nepřijatelná změna zákona 181/2007Sb tak, že by se pak mohl změnit i název Ústavu
(pouze na vědecký, bez totality)

Toto stanovisko je závazné pro všechny představitele KPV ČR jednající jejím jménem.

V Praze dne 17. dubna 2013 — (Zd. K.)

Chceme vyjádřit hluboké znepokojení

Většina nových členů Rady se netají úmyslem odstranit současné vedení Ústavu
a následně realizovat dramatické personální, strukturální a ideové změny jak v
Ústavu, tak následně i v Archivu bezpečnostních složek.

Minulý měsíc proto někteří členové Poradního kolegia ředitele vydali prohlášení
vyjadřující obavy z prvních kroků Rady poté, kdy Senátní klub ČSSD prosadil
v prosinci do Rady Michala Uhla, který byl členem prezidentské kampaně Jiřího Dienstbiera,
a Lukáše Jelínka, který je poradcem Lubomíra Zaorálka.

Nezávislá odborová organizace ÚSTR ve stejný měsíc vydala Stanovisko,
ve kterém poukázala i na skutečnost, že nová radní Emilie Benešová, která
na prvním zasedání iniciovala snahu převést digitalizaci pod ABS, je osobou, která dlouhodobě
aktivně vystupuje jak proti existenci Ústavu, tak i jeho práci. Paní Benešová dokonce
na veřejném zasedání Rady ÚSTR dne 13. března 2013 ředitele vyzvala, aby hledal pro převod
Odboru informatiky a digitalizace pod Archiv i jiné než legislativní cesty, čímž ho de facto
nabádala k porušení zákona.

Noví členové Rady v čele s předsedkyní Petruškou Šustrovou zastrašují ředitele
ÚSTR, osobně mu vyhrožují odvoláním nebo mu doporučují, aby abdikoval. K tomu
používají přehnané kontrolování plnění práce úřadu
a zadávání nesplnitelných úkolů, které znemožňuje normální práci
celé instituce.

Aktivity Rady Ústavu jsou plánované a jsou vykonávány s cílem politicky
a ideologicky ovládnout Ústav a Archiv. Důkazem je korespondence, kterou před svým zvolením
do Rady ÚSTR vedl pan Michal Uhl, ve které uvedl i jména konkrétních osob, které
budou muset v rámci předem naplánovaných změn instituci opustit.

Vzhledem k tomu, že ve středu 20. března 2013 zvolil Senát nového člena Rady, politologa Jana
Bureše, který dlouhodobě spolupracuje s ČSSD a prosazuje spolupráci s KSČM, obracíme
se naléhavě na senátory všech politických stran, aby veřejně vysvětlili své záměry,
týkající se ÚSTR.

Za velmi krátké období od svého vzniku získal ÚSTR a ABS při plnění
svých povinností a úkolů ve spolupráci s veřejností
a s domácími i zahraničními institucemi profesionální renomé. Ústav byl
také hlavním iniciátorem založení Platformy evropské paměti a svědomí,
vycházející z rezoluce Evropského parlamentu „Svědomí Evropy a totalita“
z 2. dubna 2009, jejímž cílem je vyrovnávání se s dědictvím
totalitních režimů v Evropě. Tato Platforma sdružuje dnes 37 státních a nevládních
institucí z 15 států Evropy a Kanady.

ÚSTR a ABS jako unikátní instituce historické paměti nemá zdaleka jen lokální,
národní význam. Jak řekla bývalá disidentka, lotyšská poslankyně Evropského
parlamentu Sandra Kalniete letos v únoru na půdě Senátu, oba totalitní režimy jsou především
součástí evropské paměti a
je posláním našich institucí ve střední
a východní Evropě posilovat vědomí evropské sounáležitosti.

V Praze dne 3. dubna 2013

PS: Požádali jsme o podporu i další osobnosti, kterým otázky vyrovnání
s minulostí nejsou lhostejné.

  • Miroslav Lehký- signatář a býv. mluvčí Charty77, předseda Poradního kolegia ředitele
    ÚSTR,
  • PhDr. Monika MacDonagh-Pajerová- VŠ učitelka, členka Poradního kolegia ředitele ÚSTR,
  • Jan Kratochvíl — ředitel Muzea českého a slovenského exilu,
  • Richard Kraus — člen Poradního kolegia ředitele ÚSTR,
  • Petr Přibík — diplomat, člen Poradního kolegia ředitele ÚSTR,
  • Jiří Stránský — spisovatel, Pen Club, člen Poradního kolegia ředitele ÚSTR,
  • Ondřej Vetchý — herec, Činoherní klub, člen Poradního kolegia ředitele ÚSTR,
  • Čeněk Růžička — předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu,
  • Martin Bartůněk, konzultant,
  • Jiří Dědeček, písničkář, spisovatel, předseda Pen Clubu,
  • Aleš Lederer, novinář, zakladatel nakladatelství Prostor,
  • prof. Noemi Zárubová-Pfeffermannová, prorektorka Akademie múzických umění,
  • Jan Rejžek, novinář,
  • RNDr. Martin Bursík, býv. ministr životního prostředí ČR, ekolog,
  • Jan Svěrák, filmový režisér,
  • Andrea Sedláčková, filmová režisérka,
  • PhDr. Tomáš Grulich, senátor, předseda Stálé komise Senátu pro Čechy žijící
    v zahraničí,
  • doc.Fedor Gál, DrSc.,sociolog, publicista,býv. předseda Verejnosti proti násiliu na Slovensku,
  • Jaromír Štětina, novinář a senátor Senátu ČR,
  • Olga Sommerová, filmová režisérka,
  • RNDr. Alexandr Vondra, diplomat, býv. místopředseda vlády pro EU a ministr obrany ČR,
  • Milan Fefík Podobský, novinář,
  • JUDr. Kateřina Krylová, právnička, Muzeum hl.m. Prahy,
  • Miroslav Kasáček, předseda kolegia o.s. Pamětˇ, člen Poradního kolegia ředitele ÚSTR,
  • Mons.kardinál Miloslav Vlk, člen Vědecké rady ÚSTR,
  • Ivana Koutská, historička, publicistka,
  • Ester Janečková, novinářka a moderátorka, členka Poradního kolegia ředitele ÚSTR,
  • David Vondráček, novinář,
  • František „Čuňas“ Stárek, býv. vydavatel časopisu Vokno, badatel,
  • prof.PhDr. Tomáš Halík, předseda České křestˇanské akademie, duchovní a VŠ učitel,
  • Kamila Moučková, novinářka a moderátorka,
  • Jan Ruml, býv. ministr vnitra ČR, publicista,
  • Hynek Jurman, spisovatel,
  • Jiří F. Potužník, novinář,
  • Milan Horáček, býv. poslanec Evropského parlamentu, člen Poradního kolegia ředitele ÚSTR,
  • MUDr. Zuzana Roithová, býv. ministryně zdravotnictví ČR, poslankyně Evropského parlamentu,
  • Ing. Miroslav Tyl, bývalý mluvčí Charty 77,
  • Jaromír Talíř, býv. ministr kultury ČR, člen Poradního kolegia ředitele ÚSTR,
  • MVDr. Pavel Bělobrádek,předseda Křestˇanské a demokratické unie- Československé strany
    lidové,
  • prof. Jan Švejnar, PhD., ředitel Centra pro globální hospodářskou politiku, Kolumbijská univerzita,
  • Bc. Jakub Janovec, student historie,
  • PhDr. Pavel Světlík, učitel, iniciativa Nová občanská společnost
  • MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV ČR
  • Ing. František Šedivý, místopředseda KPV ČR
  • Zdeněk Kovařík, místopředseda KPV ČR — předseda pobočky KPV Hradec Králové
  • Leo Žídek, místopředseda KPV ČR
  • RNDr. Hubert Procházka, místopředseda KPV ČR
  • Čestmír Čejka, člen předsednictva KPV ČR
  • Ivan Kieslinger, člen předsednictva KPV ČR
  • Olga Konečná, člen předsednictva KPV ČR
  • Miloslav Nerad, člen předsednictva KPV ČR
  • Ing. Blanka Matějíčková, asistentka KPV ČR
  • Pavel Kačírek, film. režisér a scénárista,
  • Eva Střížovská, šéfredaktorka Českého dialogu,
  • Jiří Merger, architekt,
  • Jiří Kozelka, signatář Charty 77,
  • Jiří Pavlíček, signatář Charty 77, aktivista NMS
  • Karel Mrzílek, pedagog,
  • Karel Janeček, podnikatel, zakladatel Nadačního fondu proti korupci,
  • ing. Lea Motlová, vedoucí studijního oddělení Hudební akademie muzických umění,
  • Jiří Gruntorád, ředitel knihovny Libri Prohibiti, člen Poradního kolegia ředitele ÚSTR,
  • Mgr. Jana Šilerová, olomoucká biskupka Církve československé husitské,
  • Petr Šilar, senátor, předseda senátorského klubu KOD (KDU-ČSL + nezávislí),
  • ing. Dana Bérová, býv. ministryně informatiky ČR, podnikatelka,
  • Mgr. Michal Prokop, býv. náměstek ministra kultury ČR, zpěvák, skladatel a moderátor,
  • Kamil Miroslav Černý, referent ÚSTR,
  • Miloš Vystrčil, senátor, místopředseda senátorského klubu ODS,
  • Milan Pešák, senátor, místopředseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu,
    lidská práva,
  • Petr Bratský, senátor, klub ODS,
  • Pavel Gregor, bývalý pracovník ÚDV,
  • Prof. Rudolf Poledne, patobiochemik,
  • Ing. Pavel Holba, CSc., spoluzakladatelem KANu,
  • Jan Vodňanský, spisovatel a herec,
  • Martin Rejman, předseda Konzervativní strany,
  • Výbor pobočky KPV v Hradci Králové — Libuše Jůzová,
    místopředsedkyně pobočky, Pavla Křížová, jednatelka pobočky, členové výboru: Václav
    Čeřovský, Miroslav Pilař, Karel Páral, Vladimír Sezima, Bohumil Říčař, Jaroslava
    Říčařová, Jarmila Řeháková, Eva Koutníková, Eva Kovaříková

Za nezávislou odborovou organizaci:

Předsedkyně NOO ÚSTR

PhDr. Hana Kmetíková

Místopředseda NOO ÚSTR

Miroslav Vodrážka

Prohlášení KPV ČR k situaci kolem Ústavu pro studium totalitních režimů ČR

Plněním tohoto úkolu se dostává ÚSTR do svízelných situací.
Dokazování odhalené pravdy jde proti zájmům levicově orientovaných členů Senátu
a Parlamentu, jakož i účastníků disentu, původně členů komunistické strany.

Nové složení téměř celé Rady ÚSTR svojí orientací znesnadňuje práci
ÚSTR i ABS, což má přirozený dopad na plnění zákona č.262/2011 Sb., jako jednoho
z prioritních úkolů ÚSTR.

Vedení KPV ČR vyjadřuje nejen vážné znepokojení, ale přímo obavu, která
vyplývá ze skutečnosti, že žadatelé o uznání „3. odboje“ jsou
převážně ve vyšších věkových skupinách a většinou se zdravotními problémy.
Každé personální změny, které se mohly dotknout ÚSTR a ABS, přinášejí
oddálení, zpomalení vyřizování, eventuálně s rizikem úplného
zastavení.

KPV ČR konstatuje, že konečně ÚSTR a ABS personálním obsazením stabilizoval pracovní
úsek, který se týká zákona č. 262/2011 Sb.

Pod vedením současného ředitele Mgr. Daniela Hermana je naplňování litery zákona zajištěno.

Předsednictvo KPV ČR

PS.: seznam členů s podpisy přiložen