Archiv pro rubriku: Informace pro členy KPV

novinky, informace pro členy KPV ČR

Vláda schválila odškodnění pro příbuzné obětí komunismu

Příplatek k důchodu získají podle slov Jiřího Sezemského, mluvčího ministerstva
práce a sociálních věcí, příbuzní těch, kteří byli za totalitního režimu
popraveni, zemřeli ve vězení nebo byli zastřeleni při útěku přes hranice. Opatření se týká
především vdov a sirotků, kteří přišli kvůli politickým procesům o některého z rodičů.

„Opatřeních ke zmírnění komunistických křivd není nikdy dost, i když se jimi
utrpěná újma samozřejmě nikdy vykompenzovat nedá,“ schvaluje nové příspěvky Džamila
Stehlíková, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny.

Vláda schválila tyto příplatky na návrh Konfederace politických věznů ČR. Ta o jejich
prosazení usilovala už léta. Lidí s podobným osudem jsou v Česku odhadem řádově stovky,
neexistuje ale žádná jejich evidence. Konfederace proto žádá všechny žijící
příbuzné obětí komunismu, aby se co nejdříve přihlásili na adresu jejich pražské
centrály anebo je kontaktovali telefonicky.

Zdroj: Veronika Švihelová, Josef Vaculík, ct24.cz, 22. prosince 2007 

Třetí odboj existoval!

Třetí odboj charakterizoval pplk. dr. Eduard
Stehlík
, zástupce ředitele Vojenského
historického ústavu.
Nejprve porovnával druhý a třetí odboj. Upozornil, že jeho aktéry byli
prakticky stejní lidé — sokolové, skauti, důstojníci. A používali stejné metody jako
za druhé světové války — získávali informace o záměrech komunistů, snažili se škodit, někteří, jako třeba bratři Mašínové a jejich přátelé, dokonce zvedli zbraně.

Ovšem Stehlík připomněl, že do ozbrojeného boje vstoupili i mnozí další, tentokrát
exulanti. Letci, kteří se vrátili do britské RAF, těch bylo několik desítek. Lidé, kteří
odešli do francouzské Cizinecké legie a bojovali třeba ve Vietnamu. Samozřejmě všichni, kteří působili
v západních zpravodajských službách, ať už jako agenti-chodci, řídící
důstojníci, analytici a další. A dobrovolníci, kteří vstoupili do pracovní roty americké
armády číslo 4091. Vojáci téhle roty v západním Německu se považovali za zárodek
nové svobodné československé armády, cítili se jako členové Družiny na první
světové války v Rusku — čekali na vypuknutí třetí světové války. Velel jim major
Karel Černý, který byl za druhé světové války pobočníkem plukovníka Heliodora
Píky v Moskvě, tedy člověk, který dobře poznal sovětský režim.

Existoval  zásadní rozdíl mezi druhým a třetím odbojem,“ zdůraznil
Stehlík. „Zatímco za druhé světové války bojovali Češi proti Němcům, proti nacistům, během
třetího odboje mezi sebou bojovali sami Češi,“
uvedl  pplk. dr. Eduard Stehlík

Plukovník Karel Procházka, který vedl československou filiálku britské výzvědné
služby známou pod zkratkou CIO, upozorňoval na zásadní rozdíl mezi dvěma kategoriemi uprchlíků
— citoval Stehlík už zesnulého Procházku, Havlem povýšeného na generála. Emigranti,
to byli ti, kteří odešli a chtěli se usadit v zahraničí. Kdežto exulanti byli lidé, kteří odešli,
aby proti komunistickému režimu bojovali.

Skupina senátorů chystá zákon, který by třetí odboj uznal. Čestmír Čejka, který
hovořil jménem Konfederace politických vězňů, vyslovil obavu, že proti němu budou v parlamentu vystupovat
levičáci a ultralevičáci. Má pravdu. Ostatně kdyby tahle levicová opozice neexistovala, mohl tento
zákon — stejně jako právě zakládaný Ústav pro studium
totalitních režimů
— existovat dávno.

Na konferenci nemohla chybět ani předsedkyně KPV MUDr. Naděžda Kavalírová

Velké znechucení nad ředitelem České televize Jiřím Janečkem vyslovil Adolf Rázek, vyšetřovatel
ÚDV, bývalý politický vězeň. Kdyby existoval zákon o třetím odboji, nemohl by prodat
seriál Třicet případů majora Zemana k jeho rozšiřování na DVD. Prostě tento zákon by
nedovoloval propagaci komunismu a jeho zločinů. Bohužel je to tak — dnes se můžeme jenom divit nad Janečkovou
necitlivostí.

V diskusi se objevil názor, že by rada Ústavu pro studium totalitních režimů mohla udělovat
osvědčení „válečný veterán studené války“ lidem,
kteří proti komunismu skutečně bojovali.

V závěru upozornil místopředseda Senátu Jiří Liška, pod jehož záštitou seminář
proběhl, na zajímavou skutečnost: Topolánkova vláda je první kabinet po pádu komunismu, v němž
nesedí žádný bývalý komunista.

Když jsem tam seděl, vzpomínal jsem na to, jak jsme v květnu 1995 svolali s Českou televizí do baru MAT
všechny agenty-chodce a jejich řídící důstojníky, o kterých jsme věděli a kteří byli
v té době na oslavách v Praze. Zpovídali jsme je do seriálu, který se vysílal
v roce 2002 pod názvem Československo ve zvláštních službách. Činnosti protikomunistických
zpravodajských skupin jsme věnovali několik dílů, jeden byl i o londýnské skupině Karla
Procházky.

Tehdy jsme si mysleli, že to odkomunizování naší společnosti půjde velmi rychle. Jenže jsme se mýlili,
od té doby se pokročilo jenom málo. A to díky několika „rebelům“, kteří navzdory
tradičním strukturám přemýšlejí jinak, nejsou zasaženi komunistickým myšlením jako my
starší, byť si to přiznáváme neradi.

Karel Pacner, www.karelpacner.cz

Se svolením autora zaslal Zdeněk Kovařík

Související články:

Charakteristika a hlavní směry třetího odboje

Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky a senátoři, dámy a pánové, milí přítomní,

dostalo se mi té cti, abych zde vystoupil s referátem, jež by měl alespoň v hrubých obrysech postihnout
hlavní směry třetího odboje. Dovolte mi prosím, abych své vystoupení zahájil pravděpodobně
poněkud kacířskou otázkou, s níž se však mezi studenty a mladými zájemci o historii, ale
i lidmi mé generace občas setkávám: Existoval vůbec třetí odboj?

Vím, že by stačilo říci, ano, existoval a uvést řadu jmen konkrétních hrdinů, i těch či
oněch akcí které uskutečnili, ale nedá mi to, abych na místo toho neprovedl malé
srovnání. Jistě mi dáte za pravdu, že se pravděpodobně nenajde nikdo, kdo by zpochybňoval existenci
druhého — protinacistického — odboje. Z čeho tento odboj sestával? Můžeme říci, že se
(velice zjednodušeně) organizačně dělil na odboj zahraniční a odboj domácí, jež však spojoval jasný
cíl — porážka nacismu a znovuobnovení československé státnosti. Z politiků a vojáků, kteří odešli za hranice se postupně vytvořila  jak exilová reprezentace státu, která
se nakonec přetvořila ve vládu republiky, tak armáda, jež bojovala po boku spojenců a shromažďovala
o protivníkovi cenné zpravodajské informace. Nesmíme rovněž zapomenout na fakt, že nezanedbatelnou
součástí činnosti odbojových představitelů v zahraničí byla i činnost propagační a informativní, kam můžeme zařadit i rozhlasové vysílání do zotročené vlasti.
Podíváme-li se ve stejném období na odboj domácí, zjistíme, že v tehdejším
tzv. protektorátu vznikly desítky menších i větších odbojových skupin, které
shromažďovaly zbraně, munici a trhaviny pro případ celonárodního povstání, jež mělo vypuknout
v případě světového válečného konfliktu. Příslušníci těchto skupin kromě toho
prováděli zpravodajskou činnost, jejíž výsledky, tedy důležité informace,  dopravovali pomocí
radiostanic a kurýrů za hranice. Ilegální organizace se soustřeďovaly i na výrobu a šíření letáků a ilegálních tiskovin a v neposlední řadě i na shromažďování finančních prostředků, jež sloužily k podpoře rodin zatčených a popravených.
Speciální odbojovou činností byly sabotáže, přepady a atentáty, jež začaly nabývat na síle zejména ve druhé polovině války.

         Podíváme-li se nyní na odboj vedený proti zločinnému
komunistickému režimu a srovnáme jeho směry a projevy s odbojem z let druhé světové války,
někteří možná s překvapením zjistí, že se prakticky v ničem podstatném neliší.
Po pravdě řečeno, není ani příliš divu, protože ho valnou většinou vedli stejní lidé (pokud nebyli
zavražděni nacisty) a představitelé stejných organizací a stejných složek české společnosti
— zejména sokolové, vojáci, skauti a vysokoškolští studenti.

Jak tedy vypadal třetí odboj? I on se organizačně dělil na odboj zahraniční a odboj domácí,
které spojoval stejný cíl — svržení nenáviděného komunistického režimu a znovunastolení masarykovské demokracie. I osudy politiků a vojáků, kteří odešli za hranice po únoru 1948 se od těch válečných lišily jen velice málo. Začaly vznikat orgány exilové
politické reprezentace — Rada svobodného Československa —, nechybělo zahraniční rozhlasové
vysílání a nezaháleli ani vojáci. Podobně jako za druhé světové války se bezodkladně zapojili do zpravodajství, jež nám jen o několik let málo dříve získalo
u Spojenců velké renomé. Jistě ne náhodou všichni vedoucí představitelé zpravodajských
skupin, jež v zahraničí působili, prošli Francií a Velkou Británií v letech 1940—1945.
A tak se bylo možné opětovně setkat s lidmi jako byli armádní generál Sergěj Ingr, divizní
generál Čeněk Kudláček, brigádní generál František Moravec, či
plukovník generálního štábu Karel Jindřich Procházka.

Možná, že v tuto chvíli někdo z Vás namítne, že zde na rozdíl od válečných let chybí zahraniční armáda. To je však zásadní omyl. Pokud bychom již
pominuli skutečnost, že se po roce 1948 do britského královského letectva vrátilo několik
desítek čs. letců, z nichž někteří dokonce operačně létali v korejské válce, či na středním Východě, i to, že ve francouzské Cizinecké legii působilo několik set Čechoslováků,
kteří v jejich řadách bojovali proti nastupujícím komunistickým režimům jak v Africe, tak
i v Asii (konkrétně lze zmínit kupříkladu majora Karla Horu), nelze zapomenout na skutečnost, že na
území Spolkové republiky Německo působila v rámci tzv. Labor Service americké armády ryze
československá jednotka (4091st Labor Service Company — Czechoslovakian), která na svých amerických
uniformách používala čs. označení a symboliku a v neposlední řadě i čs. vlajku. Velitelem
této skutečně čs. vojenské jednotky třetího zahraničního odboje se stal v roce
1951 z pověření generála Ingra major pěchoty Karel Černý, který v letech druhé
světové války prošel Francií a Velkou Británií, aby nakonec působil na Čs. vojenské misi
v Moskvě jako osobní pobočník generála Heliodora Píky, ano, stejného generála
Píky, který byl komunisty popraven 21. června 1949 v Plzni na Borech. Měl jsem možnost hovořit s několika
příslušníky tohoto útvaru, včetně majora Černého, (jenž mu velel nepřetržitě až do roku 1980, kdy
odešel do výslužby) a všichni bez rozdílu mi potvrdili, že sami sebe chápali jako zárodek budoucí
čs. zahraniční armády, nebo jakousi obdobu České Družiny z let války první světové.
Jako takoví analogicky počítali s tím, že budou v případě vypuknutí světového
válečného konfliktu přiděleni jako tlumočníci a poradci velitelstvím vyšších amerických
jednotek, jež se zapojí do osvobozování republiky.

Nedá mi to, abych se zde nezastavil ještě u jedné, často pokládané otázky. Občas se mi totiž
stává, že někdo z posluchačů zapochybuje o úmyslech těch, kdo po únoru 1948 opouštěli vlast a obviňuje je ze zbabělosti. Většinou neprávem. O čemž ho, jak doufám,  alespoň částečně
přesvědčí slova velitele nejvýkonnější čs. exilové zpravodajské organizace z let
studené války (CIO — Czechoslovak Intelligence Office), plukovníka generálního štábu Karla
Jindřicha Procházky, jenž mi při jednom z našich rozhovorů řekl: „Nezaměňujte prosím nikdy emigraci a exil,
emigranty a exulanty. Emigrant odchází z vlasti, aby se usadil a žil jinde, zatímco exulant odchází
jen proto, aby ze zahraničí působil proti režimu ve vlasti tak, aby tento padl a on se mohl opět vrátit domů. My,
kteří jsme vlast opouštěli po únoru 1948 jsme byli takřka bez výjimky exulanti. Věděli jsme, že vlast
opouštíme na dlouho, ale že na návrat budeme muset čekat dlouhá desetiletí, to si tehdy nedokázal
představit vůbec nikdo.“

Vraťme se však ke třetímu odboji, a to odboji na frontě domácí, která, jak čas ukázal,  si
podobně jako v letech druhé světové války, svou krutostí nezadala se skutečným bojištěm.
I zde můžeme při srovnávání s obdobím nacistické okupace narazit na celou řadu paralel.
Podobně jako za protektorátu vznikly i po únoru 1948 desítky nejrůznějších větších, či
menších odbojových skupin, které se zabývaly shromažďováním zbraní a munice pro
případ protikomunistického povstání i sběrem zpravodajských informací, jež
následně dopravovaly za hranice. Vznikající ilegální organizace se i ve změněné situaci
soustřeďovaly na výrobu letáků, ilegálních tiskovin a jejich šíření, a stranou
nezůstávalo ani shromažďování finančních prostředků pro rodiny vězněných a popravených.
Existovaly však i skupiny, které připravovaly rozsáhlé ozbrojené akce, jež měly za cíl
přímo svržení krvavého totalitního režimu. Zde mám na mysli zejména skupiny majora Miloslava
Jebavého a JUDr. Jaroslava Borkovce a jejich neúspěšné pokusy o protikomunistický převrat za využití spolehlivých armádních jednotek, z března, respektive května roku 1949.

S přibývajícími měsíci, které uplynuly od února 1948, se začal komunistický
režim v Československu stabilizovat a provádění takové činnosti jako byly sabotáže, přepady a atentáty, začalo být ne-li nemožné, tak velice riskantní. Přesto se i v této době našli
lidé, kteří byli ochotni provádět odbojovou činnost právě tímto způsobem. Jejich hrdinný boj
s obrovskou mašinérií bezpečnostních složek totalitní diktatury jak u nás, tak
i v sousední NDR patří k nejslavnějším kapitolám třetího odboje. Ano, mám
tím na mysli, jak většina z vás jistě poznala, činnost vojensky organizované skupiny bratří
Ctirada a Josefa Mašínových a jejich spolupracovníků. O tom, jaký význam jejich činnosti
přikládali sami komunisté, svědčí ta skutečnost, že neváhali poslat hned tři uvězněné
příslušníky skupiny na popraviště a neštítili se umučit ani maminku obou bratrů, vážně nemocnou vdovu
po národním hrdinovi z doby okupace, Zdenu Mašínovou…

Jestliže srovnáváme druhý a třetí odboj, tedy odboj, který nikdo nezpochybňuje s tím,
který stále ještě komusi vadí, a proto jej bagatelizuje, narazíme na nečekané paralely, i když
se podíváme na protivníka, jež proti odboji v tom, kterém období stál. Vždyť jaký
rozdíl byl mezi výslechovými metodami gestapa a StB, či Heydrichova SD a Reicinova OBZ. Čím se od sebe
odlišovaly „volavčí sítě“ gestapa od „ilegálních“ skupin vznikajících
z popudu a pod bedlivým dohledem StB a jaký byl rozdíl mezi konfidentem gestapa a agentem StB, kromě toho, že ten druhý mluvil česky? Jaké zásadní rozdíly panovaly při soudním přelíčení
před nacistickým Volksgerichtem z let okupace a Státním soudem z počátku let
padesátých? A co tresty smrti, justiční vraždy, mučení, věznice, káznice a koncentrační
tábory? Na příliš mnoho rozdílu nenarazíme, až na jeden jediný. V tomto případě totiž
Čechy vraždili, mučili a zavírali Češi…

         Hovoříme-li o těch, kdo se aktivně zapojili do boje proti rudé
totalitě v Československu, nesmíme však zapomínat ani na ty, kdo jsou účastníky odporu proti komunismu
a se stali se jeho obětí jen proto, že „existovali“, z jakéhosi zrůdného důvodu se znelíbili, a stali se obětí komunistické perzekuce — byli vězněni, nasazeni na otrocké práce
v uranových dolech, či „jen“ šikanováni vystěhováním do určeného místa
pobytu, zabavením majetku či znemožněním studia dětí. I oni si bezesporu zasluhují naši úctu a vzpomínku.

Vážené dámy, vážení pánové, milí přítomní, ve svém
časově omezeném vystoupení jsem se nemohl dopodrobna zabývat činností všech těch, kdo se v okamžiku,
kdy ucítili, že je vlast potřebuje, zapojili se ze všech svých sil do boje za svobodu a demokracii, za což mnozí
z nich zaplatili dlouhými léty strávenými ve věznicích a koncentračních táborech
komunistického režimu. Jiní pak přinesli na oltář vlasti to nejcennější, co člověk má —
vlastní život. Právě kvůli těmto statečným mužům a ženám, považuji zpochybňování
třetího odboje za zločin, za  urážku jejich památky. Památky lidí, kteří
i v nejtěžších zkouškách obstáli, a obstáli se ctí.

Děkuji Vám za pozornost.

Zaslal Zd. Kovařík

Související článek:

III. odboj v Senátu, 14. listopadu
2007 

III. odboj v Senátu ČR

Lidská práva a petice — senátor Karel Barták, pronesl mimo jiné resumé že „zákon už měl platit nejméně 10 let.“

Za vojenský historický ústav vystoupil pplk. Eduard Stehlík, který ve zkratce vysvětlil podmínky
a principy odboje a odporu.

Pan Petr Kolář zdůvodnil, že “odboj jako projev práva na odpor“ — obecná a právní legalita a legitimita jako právo na odboj a odpor proti totalitě.

Čestmír Čejka za KPV vystoupil s informací a argumentací pro legalizaci III. odboje.

Následovalo přečtení dopisu za nepřítomného Ivana Šimko — „přijetí zákona
o protikomunistickém odboji na Slovensku“.

Pan Jiří Kaucký přednesl návrh právního zdůvodnění pro návrh zákona
o III. odboji, definici odboje, jeho hodnoty a principy demokracie. Upozornil, že „zákon by neměl být
samoúčelný a měl by dosáhnout mimo jiné i kompletní vypořádání se se
zbytkovými tresty.“
Ozřejmil, že “komunistický režim podle práva nebyl a není
legálně ustanoven, přijetím Ústavy z roku 1945 byl režim KSČ nelegální, protože
směřoval ve svých programech k socialismu — bez souhlasu a volby občanů.“
Dále upozornil na chyby
v zákonech o rehabilitaci, nepojmenování nejen zločinů komunismu, ale i náhrady za škody
způsobené režimem. Nastínil návrhy na uznání účastníkům III. odboje a vyspecifikování, koho by se účast — pojmenování „veteránem III.
odboje!,
týkalo.

Pan Tomáš Bursík vysvětlil III. odboj ve světle archivních pramenů a pamětí.

Následovala diskuze.

Zdeněk Kovařík

Proces H — spolupráce s Českou televizí

Česká televize hledá držitele dosud neznámých fotografií, filmových nebo
magnetofonových záznamů.

Veškeré poskytnuté informace budou Českou televizí považovány za důvěrné a nebudou zveřejněny
bez vašeho povolení. Na obálku napište: „Proces H“.

Kontakt:

„Proces H“, Česká televize, Kavčí Hory, 140 70 Praha 4

tel./zázn.: +420 261 132 506

e-mail: procesH@ceskatelevize.cz

Zdroj: www.ceskatelevize.cz

Vložila Veronika Benešová

Jáchymovské peklo XVII.

POZVÁNKA NA XVII. JÁCHYMOVSKÉ PEKLO

Zve Konfederace politických vězňů
pobočka 23 — Karlovy Vary

Program :

pátek 26. května 2006

14.oo — odjezd autobusů do Horního Slavkova

15,oo — položení květin u památníku v Horním Slavkově

15,30 — odjezd do Ostrova

16,oo — položení věnců u Věže smrti — Vykmanov

17,oo — návštěva hřbitova a skanzenu na dole Svornost v Jáchymově

sobota 27. května 2006

9,oo — mše sv. v kostele sv. Jáchyma v Jáchymově

10,oo — položení věnců u pomníku projevy politiků a KPV

12,oo — politické setkání v Kulturním domě v Jáchymově.

Zájemci o ubytování — telefon
353 563 843 nebo 607 769 707

článek připravil: Zdeněk Kovařík — redakce kpv-cr.cz

Zpráva pro členy KPV ČR

Jednorázově bude vyplacena částka 2.000,- Kč za náklady na pohřebné, kterou obdrží nejbližší pozůstalí po vězněném, kteří musí předložit kopii úmrtního listu a vrátit legitimaci zemřelého člena KPV do Prahy. Částka bude vyplácena se zpětnou platností od 1. ledna 2006. Nárok uplatňujte přes pobočku, ve které byl zesnulý(á) registrován.

Fórum KPV ČR Brno 2006

  • moderátor: Mgr. Zdeněk Křivka, KPV ČR Brno
  • Zdeněk Janík, KPV ČR Brno
  • MUDr. Naděžda Kavalírová, KPV ČR
  • MUDr. Přemysl Sobotka, předseda Senátu PČR
  • Ing. Stanislav Juránek, hejtman JmK
  • PhDr. Richard Svoboda, primátor města Brna
  • Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., rektor MU

přestávka: 15 minut

závěr

Těšíme se na vaši účast.
více informací najdete na
www.kpv-cr-brno.wz.cz