Archiv pro rubriku: Nezařazené

Zpráva pro účastníky zasedání Rady KPV ČR 24.04.2019

Vážení zástupci poboček KPV,

            než přistoupíme k volné rozpravě o našich problémech, chtěl bych vám sdělit několik velmi závažných poznámek. Vydržte ještě chvíli. Zvláštní pozornost věnujte především závěru.

            Teď už určitě víte, že začátkem tohoto měsíce byla ústředními orgány KPV podána žádost o ukončení činnosti Konfederace. V této souvislosti by měl být také stanoven opatrovník, který by určoval, jak by měl tento akt probíhat. Podrobnosti samozřejmě ještě neznáme, ale vycházejme z toho, že celý proces by měl být uskutečněn do konce tohoto roku, takže chceme již teď vypracovat plán, podle něhož se budou moci také pobočky připravit na ukončení své činnosti. Všechny pobočky budeme v průběhu dalších měsíců informovat, jak by v tom měly postupovat. Samozřejmě v souladu se spolkovými zákony a podle rozhodnutí příslušných orgánů. Pokud se dozvíme další podrobnosti, budeme vám je předávat; nemá tedy zatím cenu dožadovat se okamžitých informací, když je ani my ještě přesně neznáme. Odpovídáme takto na všechny naléhavé a někdy i skrytě provokující současné dotazy některých členů na budoucnost Konfederace.

            Znovu vám také připomínáme, že základním motivem pro ukončení činnosti KPV ČR je již dlouholetá a stále se zhoršující nefunkčnost spolku. Probíhá neustále přirozený úbytek členů hlavně z řad politických vězňů, kteří jsou páteří této organizace, třebaže jsou již v menšině. Velká část členů KPV je hendikepována zdravotně, mnozí jsou již dokonce imobilní, což má vliv na minimální účast na společných akcích KPV. Menší pobočky se rozpadají také pro nedostatek členů, kteří by měli pobočky vést a spravovat.

            Úvaha o ukončení činnosti probíhá v našich řadách již řadu let. Probíralo se to již před sněmem z roku 2013! Nejde tedy o nic nového.

            Přesto dnes k rozhodnutí ukončit činnost KPV zaujímají někteří členové příliš neúměrná emotivní stanoviska a chtějí KPV stůj co stůj zachovat.

            Z těchto projevů vznikají další problémy, které v posledních letech vyústily v prudké názorové šarvátky, napadání druhých (i fyzicky!) a urážení. Došlo dokonce i k stěží pochopitelné a žalostné situaci, že se političtí vězni uchylují k soudním žalobám! Poslední ústní žaloba oponentů obviňuje některé členy z ústředí KPV z defraudace třiceti milionů Kč. Obáváme se, že takové neuvážené a neprokazatelné obviňování nemá daleko ke přímo zločinným záměrům likvidovat své odpůrce všemi prostředky.

            Kde je naše jednota a svornost? Kde jsou dřívější bratrské vzájemné vztahy mezi těmi, které spojuje společné utrpení z doby komunistického režimu? Kde je dobré jméno a morální autorita naší organizace před veřejností, když její vnitřní problémy se uveřejňují ve sdělovacích prostředcích?

            Konfederace je dnes natolik znemožněná, že ji může zachránit pouze její rozpuštění. Všechny dosavadní nevraživosti, spory, obviňování a soudy by se pak staly bezpředmětnými. Určitě by to mělo vliv i na naše zdraví a na klidnější závěr našich životů. Proč se tomuto řešení tak houževnatě odporuje?

            Nikomu také nic nebrání, aby se svými přívrženci založil případně jinou organizaci s novými stanovami, s rozšířeným výběrem členů a i s novým vedením.

            V současnosti je však třeba ustat v KPV se všemi rozvratnými aktivitami dnešní opozice. Není možné vytvářet paralelně jiné vedení a narušovat práci stávajícího vedení, které chce se vší zodpovědností uskutečnit všechny letos plánované akce KPV. Není možné řešit současnou krizovou situaci v KPV násilně a diktátem prosazovat rozkladné názory a úmysly oponentů. Neustálé vyhledávaní chyb, vymýšlení soudních kauz, nedůvěra, slídění a kladení překážek jen zhoršuje již tak neudržitelnou situaci v naší organizaci. Konečné kroky vedoucí k ukončení činnosti KPV by měly být prováděny s rozvahou a v pokoji.

            Všem nám to bude velmi líto, ale každé jiné řešení by nebylo důsledné ani spravedlivé. Nastaly by opět další problémy. A to si určitě nikdo z nás nepřeje.

            Tolik k dnešní situaci v Konfederaci.

            A teď vyslovím poněkud jiný závěr než byste očekávali. Rád bych vám řekl, že v tom našem vzájemném řešení tak bolestných problémů máme ještě jednu naději! Že máme teď velkou příležitost, a pokud bychom ji použili, dalo by se ještě něco napravit! Možná, že je to velmi odvážný návrh, který teď pronesu, ale mně to nedá! Vždyť přece nejsme na tom tak zle, abychom se nedokázali vzchopit a ukázat své lepší my! To, co se mezi námi stalo v posledních letech a co stále přetrvává, se již smazat nedá a stěží na to někdy zapomeneme, ale něco se udělat dá. Můžeme sobě i veřejnosti, která je, bohužel, o našich neshodách informována, ukázat, že političtí vězni nejsou tak špatní, jak se to dnes jeví, ale umí se i překonat a ukázat své kvality. Vždyť jsme přece byli považováni za elitu národa! Veřejnost by to určitě ocenila!

            O co tedy jde? Pokud dojde k procesu ukončení činnosti a rozpouštění Konfederace, pokusme se rozejít s rozvahou a v pokoji. Už teď zastavme všechny rozkladné akce a připravujme se na důstojnější rozchod! Nic si nevyčítejme a navzájem se neobviňujme. Neřešme, kdo to vše zavinil! To by nikam nevedlo! Zůstaňme lidmi a rozejděme se raději podáním rukou než se zaťatými pěstmi. Co by nám to pomohlo?

            Přátelé, sestry a bratři, nepohne to s vámi? Nebo máme nad sebou zlámat hůl? To by byla velká škoda a naše obrovská prohra. Můžeme si něco takového dovolit, když jsme někteří již na sklonku svého života? Možná, že bychom se měli méně zabývat jen sami sebou a starým myšlením, vždyť jsou i jiné možnosti jak pokračovat dál jiným způsobem a v jiných seskupeních. Přitom naplňovat své pravé poslání – boj proti totalitnímu zlu. Moc vás prosím, zauvažujte o tom. A děkuji vám všem, kdo jste mne pochopili.

            Pokud máte zájem, přejdeme nyní k dialogu. Dokažme, že se lze domlouvat i na úrovni.

            Prosím, kdo začne?

                                                                                                                                 Leo Žídek

P. S.:  A jak to dopadlo? Zatím beznadějně. Místo dialogu proběhla další velmi hlasitá hádka.

                                                                                                                                           L. Ž.

Smuteční oznámení

Zemřel hradecký rodák Zdeněk Kovařík (24.02.1931-06.02.2019), skaut, předseda pobočky Hradec Králové, dlouholetý místopředseda KPV ČR, od roku 2015 čestný místopředseda KPV ČR a účastník třetího odboje, na základě zákona č. 262/2011 Sb. mu bylo přiznáno postavení válečného veterána.

Zdeněk Kovařík

Jako mladý skaut se nebál postavit protikomunistické totalitě. V 19 letech v září 1950 byl zatčen a ve veřejném procesu pro výstrahu odsouzen na 11 let do vězení. Trest Zdeňka Kovaříka byl třetí nejvyšší z odsouzených. V roce 1954 mu byl trest bez jeho žádosti snížen o šest let. Typické pro tuto dobu bylo, že když jeho rodiče v červenci 1955 požádali o podmíněné propuštění, dostali úřední vyjádření, že „ještě není dostatečně převychován, a proto nemůže být propuštěn“. Toto úřední vyjádření se s ním táhlo celý život a způsobilo potíže v zaměstnání a postihlo následně jeho rodinu.
Po vyšetřovací vazbě, kdy strávil šest měsíců v samovazbě, prošel jáchymovskými šachtami, úpravnami uranových rud a tábory „L“, „Nikolaj“ a „Eduard“. Po návratu z vězení ve 24 letech dostudoval průmyslovou školu a následně pracoval jako projektant, konstruktér a revizní technik. Po několika infarktech odešel v 55 letech do trvalého invalidního důchodu.
Nikdy nezatrpkl a svým působením mezi mukly nejen na pobočce, ale i na celostátní úrovni byl všem příkladem. Angažoval se i ve veřejném životě nejen v Hradci Králové, ale dle možností v celé republice. Na besedách ve školách, kde vyprávěl o hrůzách komunistické totality, nikdy nezapomínal upozornit na myšlenky skautingu.
„Každý mladý člověk by měl mít možnost projít výchovou podobnou skautské výchově, která kladně ovlivní jeho život a naučí ho odpovědnosti nejen za sebe, ale i za druhé“ – to bylo krédo Zdeňka Kovaříka.
Čest jeho památce!

Prohlášení KPV ČR k akci odpůrců prodloužení biskupského úřadu kardinála Dominika Duky

Konfederace politických vězňů České republiky (dále jen KPV) zaujímá k dopisu „stovky katolíků“ do Vatikánu následující stanovisko:
Pan kardinál je nejenom nejvyšším představitelem české katolické církve, ale i význačnou osobou a občanem České republiky a – což považujeme za nezanedbatelné – je politickým vězněm a řádným členem KPV.
Našeho bratra kardinála Dominika Duku plně podporujeme, stavíme se na jeho obranu a odmítáme jeho hanobení hrstkou nerozvážných extremistů, kteří se letos na Popeleční středu 14. února zviditelňovali na Hradčanském náměstí a jsou autory dopisu do Říma. Prodloužení jeho dosavadní pozice v české církvi považujeme především za výhradní záležitost římské kurie s papežem Františkem.
Jsme si vědomi, že bratr kardinál v rámci své služby hájí duchovní hodnoty nejen věřících, ale i těch, kteří někdy věří a někdy nevěří, nebo těch, kteří vystupují proti němu, ale přesto zůstávají potenciálními věřícími. Nelze mu nespravedlivě vytýkat jednostranný příklon ke komukoliv, poněvadž jako kněz je služebníkem všech a všechny chce přivádět k dobrému životu.
Současně je nám líto, že někteří jedinci nebo skupiny ho posuzují zaujatě a podléhají svým antipatiím, či jednají z nevědomosti a dokonce možná i ze zlé vůle. Bratr kardinál jako člověk určitě není neomylný a na problematiku veřejného života může mít různé názory, které se nemusí všem líbit. To však nemusí být důvodem k jeho nespravedlivému a pokryteckému odsuzování a ostouzení či zasílání dopisů z více stran do Vatikánu.
Možná, že všechno dění kolem tohoto „pábení“ odpůrců našeho kardinála skončí splasknutím bubliny, ale může to být i velmi zlá a cílená akce ne katolíků, ale především extremistů a nepřátel křesťanství. Proto vydáváme dnešní prohlášení a stavíme se plně na stranu těch, kteří jsou v této záležitosti jedinými kompetentními činiteli. A našemu bratru kardinálovi přejeme hodně zdraví a darů Ducha svatého. Roma locuta, causa finita!

Ing. František Šedivý, Leo Žídek, Vlasta Preislerová
místopředsedové KPV ČR

Smuteční oznámení

Dne 31.1.2018 zemřel dlouholetý členem Předsednictva KPV ČR a bývalý člen Rady ÚSTR Čestmír Čejka.

ČESTMÍR ČEJKA (02.12.1928-31.01.2018)

Ve středu 7. února 2018 ve 14 hodin v malé obřadní síni krematoria Strašnice se rozloučíme s dlouholetým členem Předsednictva KPV ČR a bývalým členem Rady ÚSTR Čestmírem Čejkou.

Zhruba rok po náhlém odchodu předsedkyně MUDr. Naděždy Kavalírové nás opustil její kolega, se kterým společně prosazovali mnohé zákony ve prospěch bývalých politických vězňů.

Ve věznicích totalitního komunistického režimu strávil Čestmír víc jak 12 let svého života. I po propuštění zůstal aktivní v boji s tímto režimem. Patřil do společenství mnoha desítek lidí, kteří se přihlásili v roce 1968 ke K 231. Po násilné okupaci vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se stáhli do ilegality. Teprve po roce 1989 se mohl plně angažovat v politickém životě.

Bojoval za uznání III. protikomunistického odboje. Dokazoval, že odpor a odboj proti komunismu existoval a prokazoval to i na mezinárodních konferencích.

Čest jeho památce

Smuteční oznámení

Dne 18.4.2017 naše řady opustil předseda pražské pobočky Konfederace politických vězňů Augustin Bubník.

augustin-bubnik

AUGUSTIN BUBNÍK (21.11.1928 — 18.4.2017)

Bývalý politický vězeň komunistického režimu 50.let minulého století zemřel v úterý po delší nemoci ve věku 88 let.

Společně s 10 hokejovými reprezentanty byli odsouzeni za vlastizradu. On sám dostal druhý nejvyšší trest-14 let a soud je poslal do uranových dolů. Sice dostali v roce 1955 milost, ale do reprezentace nesměli. Později se dal na dráhu trenéra, ve Finsku trénoval finské mužstvo, které přivedl mezi hokejovou špičku.

V 90.letech začal aktivně pomáhat v Konfederaci politických vězňů, chodil pravidelně do škol na besedy, aby se na minulost nezapomínalo.Aktivně se zapojil do politického dění, stal se poslancem. Později se plně věnoval práci předsedy pobočky KPV 150 Praha.

S našim bratrem „Gustou“ se rozloučíme ve čtvrtek 27.dubna 2017 ve 12 hodin

ve Velké obřadní síni krematoria Strašnice

Vinohradská 214, Praha 10

Smuteční oznámení

Dne 20.1.2017 zemřela výrazná osobnost a dlouholetá předsedkyně Konfederace politických vězňů MUDr. Naděžda Kavalírová.
Čest její památce.

parte

MUDr. NADĚŽDA KAVALÍROVÁ (13.11.1923 — 20.01.2017)

Odškodnění podle zákona 357/2005 Sb.

Zákon počítá se třemi druhy kompenzací. Jedná se o:

Příplatek k důchodu určený účastníkům odboje za I. a II. světové války a jejich pozůstalým, kteří pobírají starobní a invalidní důchod z českého důchodového systému. Za každý započatý měsíc odbojové činnosti má účastník odboje nárok na 50 Kč, jejich vdovy či vdovci na 25 Kč a sirotci pak na 20 Kč. Minimální výše této částky je přitom zákonem stanovena na 200 Kč.

Zvláštní příspěvek k důchodu se vztahuje na poživatele starobního, invalidního a částečného invalidního důchodu, kteří pobírají důchod upravený kvůli účasti v národním boji za osvobození za II. světové války a také na osoby soudně rehabilitované za věznění v období komunistického režimu, či za pobyt v táborech nucených prací, a pozůstalé po nich. Přímí účastníci odboje či perzekuované osoby mají nárok na 2 500 Kč měsíčně, jejich vdovy a vdovci pak na 1 250 Kč měsíčně. Výše uvedený příplatek a zvláštní příspěvek k důchodu budou pravidelně valorizovány.

Jednorázovou peněžní částku mají obdržet někteří účastníci národního boje za osvobození v době II. světové války a stanovený okruh pozůstalých, kterým jednorázová peněžní částka podle dřívějších zákonů nebyla poskytnuta proto, že odbojová činnost byla kratší než 3, v případě čs. partyzánů 2 měsíce. Účastníci odboje mají jednorázově nárok na 30 000 Kč, jejich vdovy, vdovci a děti na 15 000 Kč.

Všechny druhy kompenzací podle uvedeného zákona budou vyplácet ty orgány státní správy, které oprávněným osobám vyplácejí důchod z českého důchodového systému. Většinu důchodů vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení. Jednorázovou peněžní částku vyplácí ČSSZ i v případě, že žadatel není důchodce.

Lidé mohou o odškodnění písemně žádat prostřednictvím Okresních správ sociálního zabezpečení, v Praze pak prostřednictvím územních pracovišť Pražské správy sociálního zabezpečení. ČSSZ proto připravila speciální formuláře. Jsou dostupné v elektronické podobě na webových stránkách ČSSZ a také na jednotlivých pracovištích ČSSZ.

ČSSZ očekává, že celkem obdrží až 140 000 žádostí — od některých lidí přitom více najednou. Aby byla schopna tuto činnost při svém stávajícím vytížení zvládnout a o žádostech lidí často ve vysokém věku rozhodnout co nejrychleji, vláda schválila finanční pomoc ČSSZ až do roku 2008.

O došlých žádostech bude ČSSZ rozhodovat postupně. Začne v prvním čtvrtletí roku 2006 po potřebném proškolení pracovníků a zásadních, nezbytných změnách ve výpočetní technice a programovém vybavení svých pracovišť. Oprávněné osoby o své peníze v žádném případě nepřijdou, příplatek a příspěvek k důchodu jim bude zpětně doplacen. Časové omezení, do kdy je třeba nejpozději podat žádost o první dva druhy kompenzací (příplatek a příspěvek k důchodu), zákon nestanovuje. Pouze v případě jednorázové peněžní částky je třeba žádost uplatnit prostřednictvím příslušné OSSZ, v Praze PSSZ, do 31. 12. 2006, jinak nárok zaniká.

Podrobné informace o podmínkách nároku na odškodnění včetně formulářů jsou k dispozici na webových stránkách ČSSZ — viz. http://www.cssz­.cz/…n/naroky­.asp.

Doplnění informace:

Výplata této částky je náhradou za BEZPLATNOU PŘEPRAVU a TELEFON KPV a mají na tuto náhradu pouze ti, kteří byli rehabilování a byli vězněni nejméně 12 měsíců a vdovy/vdovci, kteří žili ve společné domácnosti před vězněním manžela/manželky až do smrti jednoho z nich !!

Náhrada — věznění = 2500,? Kč/každý měsíc výplata k důchodu.

* pozůstalá/pozůstalý = 1250,? Kč / každý měsíc k důchodu.

Tento příplatek bude pravidelně valorizován.

Potřebné doklady k žádosti — rehabilitační usnesení, délka věznění, občan ČR.

Poznámka — většina těchto dokladů je již k dispozisi na ČSSZ.

Vojáci a policisté žádají u vlastních penzijních správách.

Z.K. září 2005