Archiv pro rubriku: Zprávy z médií

Zprávy z médií

Havárie v Dukovanech – rakouská fikce

Podobné věci nepřispívají k budování důvěry obou zemí, řekl v telefonním
hovoru prezident, sdělil serveru mluvčí Hradu Radim Ochvat.

„Považuji za nešťastné a přímo nemorální tímto způsobem mást a strašit rakouskou
veřejnost,“ řekl v pátek ČTK k filmu český velvyslanec ve Vídni Jan Koukal. „Přístup
rakouských tvůrců považuji za neprofesionální,“ dodal.

Devadesátiminutový snímek První den odvysílala rakouská veřejnoprávní televize
ORF ve čtvrtek večer jako součást čtyřhodinového bloku pořadů ke 30. výročí referenda
o jaderné energetice, jehož výsledkem je dodnes vyhraněně protijaderný postoj Rakouska. Tvůrci pořad
avizovali jako fikci o havárii nedaleko rakouských hranic, nakonec ale ve filmu zaznělo, že jde o havárii
v Dukovanech.

Česko je ve filmu představeno jako země, která není schopná své sousedy správně a včas
informovat. Filmaři přitom avizovali, že snímek bude neutrální a nebude nikoho obviňovat. Film se odehrává na území Rakouska v blízkosti českých hranic, několikrát se objeví
právě záběr na Dukovany s tím, že právě ony jsou elektrárnou, kde se havárie stala.

Film, jehož režisérem je v Rakousku známý autor hororů Andreas Prochaska, nebyl příliš
pochválen ani v prvních reakcích místních kritiků. ČTK, 9.11.2008

Na web vložil: Zd.K.

Senát navrhuje posoudit ústavnost KSČM

Podle předsedy dočasné komise pro posouzení ústavnosti KSČM Jaromíra Štětiny (za SZ) existuje
76 indícií, že KSČM soustavně a opakovaně porušuje zákon o politických stranách a ústavu.

Podle senátora Martina Mejstříka se KSČM například nevzdala násilí jako prostředku
politického boje, stále hovoří o revoluci jako způsobu převratu ve společnosti a hlásí se ke
Komunistickému manifestu Karla Marxe. Navíc je stále organizační složkou bývalé KSČ.

Proti návrhu byli jen komunističtí senátoři, sociální demokraté se hlasování
zdrželi, stejně tak i dva občanští demokraté.

Zpráva má několik stovek stran. Závěrečná zpráva komise má i s přílohami
několik stovek stran. Komunisté podle dokumentů, které komise shromáždila, podporují režimy
používající násilí. KSČM na sebe podle Štětiny vzala úlohu sjednocení
komunistického hnutí světa.

Nynější KSČM je podle Mejstříka „minimálně personálně, určitě ideologicky“
provázána s bývalou KSČ a zůstala její organizační složkou, přestože tato strana byla
zákonem o protiprávnosti komunistického režimu označena za zločinnou. „Všechny informace jsou
z veřejných zdrojů, ne z tajných archivů,“ podotkl.

Obsáhlá závěrečná zpráva má 21 kapitol, které se zabývají postojem
KSČM k minulému režimu a ke zločinům komunismu, vztahy k zahraničím levicovým stranám
i jiným extremistickým uskupením nebo mediální politikou vůči antikomunismu.

Komunisté se nevyjádřili. Smyslem práce komise podle Štětiny bylo shromáždit co nejvíce
dokumentů a důkazů, proto celá zpráva bude mít několik tisíc stran. Dokumenty komise
získávala nejen z Ústavu pro studium totalitních režimů nebo od Konfederace politických vězňů, ale
také přímo od orgánů komunistické strany.

Komunisté existenci komise od počátku odmítali a vyslovovali domněnku, že nebude objektivní. Ve čtvrtek
se žádný z komunistických senátorů k jejím závěrům nevyjádřil.

Zdroj Novinky, ČTK, Právo  — 30. 10. 2008 

Vložil: (Zd. K.)

Udělení nejvyšších vyznamenání resortu Ministerstva obrany

Kříž obrany státu ministra obrany České republiky a Vyznamenání Zlaté lípy ministra
obrany České republiky udělila Vlasta Parkanová u příležitosti 90. výročí vzniku
samostatného československého státu.

 

Odbor komunikačních strategií MO:

Tisková a informační služba

INFOSERVIS

Praha, 27. října 2008

  • Ministryně obrany Vlasta Parkanová rozhodla svým rozkazem ze dne 30. září
    2008             
              o doplnění vojenských rezortních
    vyznamenání o „Kříž obrany státu ministra obrany České republiky“
    a „Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky“.
  • Zřízením Kříže obrany státu a Vyznamenání Zlaté lípy navazuje
    Ministerstvo obrany na tradici obdobných resortních vyznamenání udělovaných
    v prvorepublikovém období. První ocenění je udělováno zejména za bojové
    a vojenské činy či záchranu lidských životů, druhé za výrazný přínos pro
    rozvoj obrany a bezpečnosti České republiky.

U příležitosti 90. výročí vzniku samostatného československého státu
ministryně obrany České republiky Vlasta Parkanová

Kříž obrany státu ministra obrany České republiky

in memoriam

plukovníkovi Josefu BRYKSOVI,za hrdinství v boji proti nacismu, za obranu demokracie
a obnovu Československé republiky.

Josef Bryks se narodil 18. března 1916. Vojenskou kariéru zahájil roku 1934 na Škole pro
důstojníky v záloze v Košicích, ale postupem času se přeškolil na stíhacího
pilota. Za okupace pomáhal organizovat útěky československých
pilotů do Polska, ale po několika měsících civilního života uprchl do zahraničí.
V Maďarsku byl zatčen, vězněn a pak poslán na Slovensko. Odtud záhy uprchl a dostal
se do Francie a později Velké Británie. Nejprve sloužil u 310. československé
stíhací perutě, v dubnu 1941 nastoupil k 242. stíhací peruti. Spolu s ní prodělal
výcvik na noční stíhací akce, ale posléze se účastnil denních leteckých
akcí nad územím nepřítele. Dne 17. června 1941 byl poblíž Lille sestřelen a po krátkém ukrývání byl zajat. Pětkrát se pokusil o útěk. V roce 1945 byl
osvobozen spojeneckými vojsky. Do kokpitu se vrátit nemohl kvůli svým zraněním a s nimi
souvisejícími komplikacemi. V únoru 1948 odeslal svou rodinu zpět do Anglie, sám byl brzy
poslán na dovolenou a poté zařazen do zálohy. Dne 3. května 1948 byl zatčen.
Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. V květnu 1950 byl
za přípravu vzpoury a útěku odsouzen k dalším dvaceti letům navíc. Byl poslán
do jáchymovských dolů do dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří. Jeho zdravotní stav se však
zhoršoval, začaly se u něj projevovat srdeční potíže, ovšem lékařská péče
a léky mu byly soustavně odpírány. Plukovník Josef Bryks zemřel na infarkt
             v noci z 11. na 12. srpna 1957. Po listopadu 1989 byl rehabilitován a v roce 1991 in memoriam povýšen na plukovníka.
Dne 28. října 2006 mu byl in memoriam propůjčen Řád bílého lva vojenské skupiny II.
třídy. Obdržel řadu dalších vyznamenání, mimo jiné Řád britského impéria.

………

Kříž obrany státu ministra obrany České republiky

 

generálporučíkovi Tomáši SEDLÁČKOVI,za hrdinství v boji proti nacismu,
za obranu demokracie a obnovu Československé republiky.

Tomáš Sedláček se narodil 8. ledna 1918. Po ukončení základní vojenské
služby absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1940 odešel tzv. balkánskou cestou do Francie
a na jaře byl přidělen k 1. československé pěší divizi ve Francii. Po porážce Francie
uprchl do Velké Británie, kde vstoupil do řad Československé smíšené brigády
a absolvoval řadu vojenských kursů, včetně parašutistického výcviku. V roce 1944 byl zařazen mezi
důstojníky přesunující se do Sovětského svazu, kde se stal příslušníkem
2. československé paradesantní brigády. Útvar bojoval na Dukle a posléze byl
v rámci pomoci Slovenskému národnímu povstání shozen na Slovensku.
Po osvobození Československa absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze. Poté se stal přednostou
operačního oddělení 11. pěší divize v Plzni (léto 1948). Od roku 1949 učil
na Vysokém vojenském učilišti v Praze. 21. února 1951 byl zatčen a po mučením
vynuceném přiznání odsouzen na doživotí ve vykonstruovaném procesu za údajnou
velezradu a špionáž. Byl vězněn ve Valdicích, na Mírově, v Leopoldově a táboře
Bytíz při příbramských uranových dolech. Propuštěn byl 11. května 1960, poté pracoval jako
skladník u Pražské stavební obnovy. Po listopadu 1989 se dočkal rehabilitace. Byl
předsedou revizní komise Konfederace politických vězňů, předsedou Československé obce legionářské
a pracoval v Ústřední rehabilitační komisi MNO. V roce 1999 byl povýšen do hodnosti
generálporučíka. Generálporučík Tomáš Sedláček je nositel Řádu
M.R.Štefánika a Řádu T.G.Masaryka.

***

Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky

in memoriam

Miladě HORÁKOVÉ,za hrdinství v boji proti nacismu, za obranu demokracie
a obnovu Československé republiky.

Milada Horáková se narodila 25. prosince 1901. Vystudovala práva na Univerzitě Karlově.
Promovala v roce 1926 a v letech 1927 — 1940 pracovala v Ústředním
sociálním ústavu hlavního města Prahy. V roce 1929 vstoupila do Československé
národně socialistické strany. Po nacistické okupaci Československa v roce 1939 působila
v odboji, v roce 1940 ji zatklo gestapo. Byla odsouzena k  osmi letům káznice, vězněna
v Terezíně a později v Aichachu u Mnichova. Po osvobození v květnu
1945 se vrátila do Prahy a znovu vstoupila do své strany. Byla zvolena členkou parlamentu,
ve kterém působila až do komunistického puče, po němž v březnu 1948 složila mandát.
27. září 1949 byla zatčena a označena za vůdkyni hnutí, které se mělo snažit svrhnout
komunistický režim. Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy
začal 31. května 1950 a trval osm dní. Po závěrečné řeči státních zástupců
byly vyneseny rozsudky: čtyři tresty smrti, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti
do dvaceti osmi let. Milada Horáková byla 8. června 1950 odsouzena k trestu smrti oběšením.
Poprava byla vykonána 27. června 1950. V roce 1991 prezident Václav Havel udělil Miladě Horákové
in memoriam řád T. G. Masaryka I. třídy. Roku 2006 byla Miladě Horákové udělena americkou
Nadací pro vybudování washingtonského památníku obětem komunismu Medaile svobody. V roce
2007 byla in memoriam oceněna Záslužným křížem ministryně obrany.

Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky

 

Janě KÁNSKÉ, dceři Milady Horákové.

Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky

 

Naděždě KAVALÍROVÉ,za obranu demokracie.

Naděžda Kavalírová se narodila 13. listopadu 1923. V mládí byla členkou strany národně
socialistické a studovala medicínu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Dne 25. února
1948 se zúčastnila pochodu studentů na Hrad, po únorovém převratu vystoupila ze strany
na protest proti její kapitulaci před tlakem komunistů. V březnu 1948 byla jako politicky nespolehlivá
vyloučena ze všech vysokých škol v Československu. V roce 1956 byla zatčena a odsouzena
ve vykonstruovaném procesu za údajnou vlastizradu a špionáž. Z vězení byla propuštěna
v roce 1959. Poté pracovala jako pomocná dělnice, dělnice na soustruhu a později jako úřednice
Národního výboru v Praze 9. Po revoluci se stala předsedkyní Konfederace politických
vězňů České republiky. MUDr. Naděžda Kavalírová byla oceněna Svatováclavskou medailí,
Medailí cti a vděčnosti Společnosti Jana Masaryka a v roce 2006 jí byl propůjčen Řád
Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie,
humanity a lidských práv.

 

Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky

Františku ŠEDIVÉMU,za obranu demokracie a obnovu Československé republiky.

František Šedivý se narodil 2. července 1927. Hned po válce jako člen Československé strany
národně sociální aktivně vystupoval proti nastupující komunistické totalitě.
V únoru 1948 se zúčastnil pochodu studentů na Pražský hrad za prezidentem Benešem
a později se aktivně zapojil do činností, které tehdejší režim označoval jako
„protistátní“. Odveta komunistické moci na sebe nenechala dlouho čekat. Nejprve byl vyloučen
v posledním ročníku z Vysoké školy a v roce 1952 zatčen a následně odsouzen
ke čtrnáctiletému žaláři za trestný čin velezrady a vyzvědačství. Prošel snad
všemi těžkými kriminály a pracovními tábory, které v tehdejším Československu
existovaly. Pankrác, Mírov, Jáchymov, pracovní tábory na Příbramsku —
Bytíz a Vojna, tam všude si často v nelidských podmínkách odpykával svůj trest.
A třebaže první amnestovaní političtí vězni odcházeli domů již v roce 1960, on sám byl
podmínečně propuštěn až v roce 1964. Listopadová revoluce v roce 1989 mu přinesla plnou
rehabilitaci. Angažuje se v Konfederaci politických vězňů, kde v současné době zastává
funkci prvního místopředsedy. Je autorem několika knih o pracovních táborech padesátých
let, spoluautorem knihy Zadní Třebaň včera a dnes, vydané k miléniu obce a několik let vedl kroniku
obce.

Přepis Zd. K- říjen 2008

Průzkum: Češi by se měli nejvíce stydět za politické procesy 50. let

 

Naopak nejstatečněji se Češi podle třetiny občanů zachovali v protifašistickém odboji. Druhé místo
přisProces s Miladou Horákovou
oudili lidé mobilizaci před Mnichovem. Informace plynou
z výzkumu agentury STEM. Z nabídnutých možností mohli respondenti vybírat pouze jednu.

Názor na historické události je obecně formován především věkem, vzděláním
a politickými preferencemi. Politické procesy v 50. letech vnímají jako událost hodnou
studu častěji lidé s vysokoškolským vzděláním a sympatizanti ODS. Kapitulaci před nacisty
v tomto kontextu naopak častěji vyzdvihuje starší populace, občané se středním vzděláním
s maturitou a sympatizanti KSČM.

Sametová revoluce je podle 18 procent veřejnosti dobou, kdy Češi projevili velkou statečnost. Období
bezprostředně následující vnímá 14 procent Čechů, a to především z řad
sympatizantů KSČM, jako epochu, za niž bychom se měli stydět. Naopak únorové události roku
1948 a období normalizace vnímají sympatizanti KSČM za hodné studu daleko méně.

  Průzkum agentury STEM

Podle politických preferencí vnímají únorové události roku 1948 jako ostudné
nejčastěji příznivci Strany zelených, zatímco normalizaci v 70. a 80. letech hodnotí
ve stejném duchu především sympatizanti KDU-ČSL. Na chápání normalizace v dimenzi
ostudnosti má navíc klíčový vliv i vzdělání dotázaných. Zmíněnou
událost vnímají jako hodnou ostychu častěji vysokoškolsky vzdělaní lidé a méně často
lidé se základním vzděláním.

Pro nejstarší generaci je vzorem statečného postoje Čechů především protifašistický odboj
a s ním související předmnichovská mobilizace proti hrozícímu nepříteli.
Mladí lidé si okamžiky statečného vystoupení českého národa spojují, vedle všeobecně
uznávaného odboje proti fašismu, hlavně se sametovou revolucí.

datum: 24. 10. 2008, autor: ČT24, zdroj: STEM

zdroj: STEM

Klaus nedá Brožové-Polednové milost

Proces s Miladou Horákovou

Právnička a demokratická politička Horáková byla v roce 1949 zatčena a v červnu
1950 odsouzena k trestu smrti. Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra
návrat ke kapitalismu, spolupracovala s dalšími „zrádci režimu“ a nepřátelským
agentům předávala důležité informace. Spolu s Horákovou bylo v procesu odsouzeno dalších
12 lidí, tři z nich k trestu smrti.

Ludmila Brožová-Polednová byla začátkem padesátých let minulého století
prokurátorkou a účastnila se i procesu s Horákovou.

Vesecká požádala
prezidenta
, aby vzhledem k věku odsouzené upustil od trestu.

„Nechci, aby se současná justice chovala podobně jako ta v padesátých letech a posílala takto
staré lidi do vězení,“ řekla z žádosti Právu nejvyšší státní
zástupkyně.

„I já cítím, že je trest několikaletého vězení pro člověka, který dosáhl
téměř osmdesáti sedmi let svého věku, velmi sporný. Nemyslím si však, že je v tomto
případě institut prezidentské milosti tím správným instrumentem, který by měl rozřešit
rozpor mezi vinou na straně jedné a účelností a účinností trestu pro člověka tohoto věku a s takovým časovým odstupem na straně druhé,“ odůvodnil Klaus své rozhodnutí.

Sama Brožová-Polednová po
vynesení rozsudku na dotaz Práva, zda je ochotná nastoupit trest, odpověděla: „Proč ne?“

Při odchodu z jednací síně zvolala: „Tak mě odsoudili, buďte šťastni. To bude mít pan
Mejstřík radost. Alespoň se o mě rodinná pečovatelská služba nebude muset starat“.

Celý text prezidentova rozhodutí

Prezident republiky žádosti Renáty Vesecké o udělení milosti pro paní
Brožovou-Polednovou nevyhoví

Vidím — podobně jako nejvyšší státní zástupkyně — problematičnost trestu pro
paní Ludmilu Brožovou-Polednovou. I já cítím, že je trest několikaletého vězení pro
člověka, který dosáhl téměř osmdesáti sedmi let svého věku, velmi sporný. Nemyslím si
však, že je v tomto případě institut prezidentské milosti tím správným instrumentem,
který by měl rozřešit rozpor mezi vinou na straně jedné a účelností a účinností trestu pro
člověka tohoto věku a s takovým časovým odstupem na straně druhé.

Náš nezávislý soud rozhodl a udělení milosti by tento závažný krok naší justice ve  vztahu k naší tragické minulosti negovalo. Nesouhlasím s tím, že lidský rozměr může
spravedlnosti dodávat jen prezident republiky svými milostmi. Soud má poměřovat všechny okolnosti.
Předpokládám, že tak učinil. Pokud byly důvody — i humanitní — pro jiné posouzení
případu, měl tak učinit právě soud.

Z těchto důvodů jsem se rozhodl žádosti nejvyšší státní zástupkyně nevyhovět.
Cítím však i velikou problematičnost celé této kauzy. Nesmí dojít k tomu, aby se  celé generace naší země tímto příliš jednoduchým způsobem — odsouzením jedné
staré ženy — zbavily spoluodpovědnosti za to, co se u nás v padesátých letech dělo.

Václav Klaus

Zdroj: www.hrad.cz

Zdroj — Novinky — Zd. K. září 2008

ČR možná bude usilovat o evropský ústav pro studium totality

Další českým návrhem podle něj bude vznik mezinárodního muzea totalitních režimů.
„Instituce by mohla pospojovat naši totalitní minulost od Portugalska, přes Řecko až po Pobaltí. Aby to nebylo jenom
o komunistických režimech, ale o totalitních režimech, protože Evropa má nevypořádanou minulost
jako celek,“ uvedl Žáček. Dodal, že Česko se pro návrh bude snažit získat diplomatickou podporu od svých partnerů v listopadu na schůzce v Praze.

Podle Žáčka by se v případě, že by byl návrh průchozí, záměr rozhodně nepodařilo
uskutečnit během půlročního českého předsednictví. Doufá ale, že by se mu pak věnovalo
například Polsko, které by se do čela unie mělo postavit ve druhé polovině roku 2011, či pobaltské
státy.

Žáček se dnes v Evropském parlamentu zúčastnil konference o totalitních režimech a otevírání archivů komunistických tajných služeb, kterou uspořádala parlamentní frakce
zelených. Spolu s kolegy z Německa a Bulharska na ní představoval způsoby, jak se zkoumá práce
totalitních služeb v jednotlivých zemích.

Zdroj: ČTK, 18.9.2008

web: ZdK

Dopisy z cely smrti

Dokument přiblíží poslední okamžiky těch, kteří byli (ač nevinní) odsouzeni
za komunistické éry k smrti a byla na nich tedy spáchána justiční vražda.
Je ale také snahou tvůrců reflektovat, jak
se s jejich příběhy a křivdami na nich spáchanými vyrovnala česká společnost
téměř dvacet let po pádu komunistického režimu.

V dokumentu přiblížíme osudy vybraných osob, které jsou reprezentativním vzorkem
tehdejší společnosti: ukazují, že totalitní moc zabíjela bezohledně lidi všech profesí
i různých společenských vrstev. Osamocený statečný člověk neměl šanci říct nikomu pravdu
o svém příběhu. Svěřil vše do dopisů, které však většinou k adresátům vůbec
nedorazily. Zůstaly v archivech.

Zdroj: Česká
televize

V úterý 16.9. na ČT2 život Rudolfa Prostředníka

Životní příběh šestaosmdesátiletého Rudolfa Prostředníka patří mezi ty,
které jsou nejenom prvoplánově zajímavé, ale s velikou silou bolestného prožitku
vypovídají o mnohém podstatném, čím naše země žila v průběhu celého 20. století. Dokumentární ztvárnění života františkolázeňského gentlemana a někdejšího politického mukla chce usilovat o jednoduchost, prostotu a střízlivost. Vyprávění
líčí pravdivý a korektní obraz charakteru hlavního hrdiny.

Stěžejní myšlenka filmu je zřejmá: pokud si člověk i přes někdy kruté extrémní tlaky
(v případě R. Prostředníka několik let v zajetí Ruské armády a 12 let
věznění v komunistických kriminálech) dokáže uchovat lidskou důstojnost a slušnost, mohou jeho
životní rozhodnutí — podle vzoru Emmanuela Kanta — sloužit následovníkům za zákon.

Zdroj + fotografie: Česká televize