Archiv pro rubriku: Aktuality

aktuální články, informace napříč rubrikami

Tisková zpráva sněm KPV ČR 2018, Praha 24.10.2018

Dne 24. října 2018 byl v Kongresovém centru Praha zahájen Sněm Konfederace politických vězňů České republiky (KPV ČR) 2018.
Hlavní body programu měly být:
Zpráva o činnosti KPV ČR za období od minulého sněmu.
Volba řídicích orgánů na další období.
Návrh a projednání dalšího působení KPV ČR v ČR s tím, že vzhledem k malému a stále snižujícímu se počtu žijících „skutečných“ politických vězňů, bude podán návrh na ukončení činnosti KPV ČR k 31.12.2019.
Informace o postupném vracení některých objektů, které byly v minulosti získány od státu pro KPV ČR, zpět státní správě s tím, že:
– tyto objekty budou moci být nadále využívány politickými vězni např. k rekreaci,
– státní instituce zajistí péči a důstojné zacházení s pamětními místy, které svou pílí KPV ČR vybudovala a které nebude mít sílu nadále důstojně udržovat.
Vzhledem, k tomu, že se na sněm dostavilo pouze 238 delegátů z 1430 pozvaných s platným hlasovacím právem a dle platných zákonů je takovýto sněm neusnášeníschopný, nedostaví-li se nadpoloviční většina pozvaných, byl sněm po sečtení počtu delegátů ukončen s tím, že bude vyhlášen termín nového náhradního sněmu.

Leo Žídek Ing. František Šedivý
místopředsedové KPV ČR

Úvodní projev sněm 2018 od bratra Leo Žídka

Vážené sestry a bratři, členové Konfederace politických vězňů České republiky,
čas se naplnil a my se po třech letech opět setkáváme na dalším sněmu KPV ČR. Jsme rádi, že zde dnes můžeme jménem vedení KPV přivítat ty, kteří přijali pozvání a přijeli s dobrým úmyslem uvážit naši situaci a pokusit se o rozumné a klidné řešení budoucnosti naší Konfederace. Nevíme ještě, zda se dostavil potřebný počet členů, aby byl sněm usnášeníschopný, ale než bude zjištěn předběžný počet účastníků, předložíme vám rozbor současného stavu naší Konfederace. Potřebujeme vás seznámit s realitou a sdělit všem členům Konfederace, co se dnes u nás odehrává.
Není žádným tajemstvím, že se již delší dobu potýkáme s krizí ve vlastních řadách. Ta se však v současnosti mění dokonce v katastrofu. Dozvídáte se mnoho zkreslených zpráv, pomluv a osočování, zaměřených proti současnému vedení. Jste informováni o žalobách a soudních jednáních, která ještě nebyla a dlouho ještě nebudou právoplatně ukončena. Platí to i o posledním zasedání Městského soudu v Praze 16. října 2018. Jste teď dokonce vyzýváni, abyste nedovolili odvolat se proti jeho rozsudku. Žalobci vás chtějí ovlivnit a zabránit, aby se vedení mohlo hájit. Proč asi?
Stále jsou rozšiřovány informace o neplatnosti těch rozhodnutí současného vedení, která nejsou v souladu s názory jeho protivníků. Ti samozřejmě neuznávají, že od roku 2015 stávající vedení dostalo důvěru na zasedání Rady i na Shromáždění delegátů.
Jako příklad nejpalčivějších problémů uvedeme dva případy, ve kterých bylo vedení napadeno nebo jeho jednání citelně zmařeno: rekreační středisko Smilovice a Národní kulturní památka Rudá věž smrti.
Nejdříve tedy Smilovice. – Vzhledem k tomu, že o pobyt ve Smilovicích nebyl v posledních letech už tak velký zájem (se zajímavou výjimkou v letošním roce!?) a už se budou muset brzy provádět finančně náročné opravy na chatkách, došlo k vrácení tohoto objektu původnímu majiteli a byl propuštěn jeho správce, což je podle Stanov v kompetenci Předsednictva KPV. Spustil se populistický povyk, že tam teď budou jezdit příslušníci StB, což samozřejmě nebylo a není záměrem vedení. Kromě toho bylo v minulých letech, dokonce ještě před rokem 2015 rozhodnuto a přijato, že Konfederace bude převádět svůj majetek (pomníky, pamětní desky, Rudá věž smrti apod.) do rukou těch veřejných institucí, které jej budou spravovat, až tady my nebudeme. Mezitím na základě žaloby odpůrců soud vyhlásil zákaz dalšího převádění majetku, což se velmi nepříznivě dotklo roky připravované dohody KPV s Národním památkovým úřadem (NPÚ) o předání Rudé věže smrti. Národní památkový úřad měl z Rudé věže smrti vytvořit velmi potřebné a významné Muzeum otrockých prací jáchymovských otroků. Tento úmysl byl, bohužel, zmařen. Objekt nám tedy zůstává a brzy bude potřebovat nákladné opravy. Nemáme na to však kapacitu a nemůžeme ani z vlastních prostředků vybudovat plánované muzeum, což nás všechny velmi hluboce zasáhlo!
V případě Smilovic a Rudé věže smrti nejde o žádný prodej, ani o obohacení některých členů KPV, jak je v poslední době záměrně rozšiřováno mezi politické vězně.
Jaké je vlastně pozadí útoků na vedení KPV? Nebudeme daleko od pravdy, že se jedná o pokus provést revoltu, odstranit současné vedení a umožnit, aby do KPV pronikli i zájemci zvenčí, protože KPV je údajně dobrá značka. I po zostuzení Konfederace by ji někteří lidé neváhali využít nebo zneužít. A to by bylo nemorální!
Je nutno připomenout, že již mnohokrát jsme usilovali o usmíření, ale všechny pokusy ztroskotaly. Naposled začátkem letošního jara jsme nabízeli pakt o neútočení. Aby se do sněmu přestalo se zasíláním různých dopisů, jejichž výsledkem by bylo jen nové přilévání oleje do ohně. Odpůrci tuto výzvu nepřijali. Dlouho jsme mlčeli, ale dnes vám již musíme říct, jak to vše vypadá i ze strany těch napadaných a žalovaných, které by někteří naši členové viděli nejraději co nejdříve v poutech a za mřížemi. Dali to najevo už i písemně.
Mnohé naše problémy souvisí i s dávnou myšlenkou o ukončení činnosti KPV, což na posledním Shromáždění delegátů před měsícem vyvolalo hysterii několika delegátů, kteří nedokázali tuto otázku probírat v klidu a s rozvahou.
Proč vlastně bychom měli činnost KPV ukončit? Těch důvodů je více. Rapidně klesá počet členů KPV. V členské základně převažují pozůstalí. Bývalí vězni, tvořící základ názvu naší organizace, vymírají. Mnozí členové jsou nemocní, někteří už jsou upoutáni na lůžko a nemohou nikam jezdit. Mnohé pobočky už nejsou zcela funkční, spravuje je pouze jeden funkcionář bez opory druhých. Mezi nejcennější přínos v případě ukončení činnosti KPV by byla ta okolnost, že by padly všechny spory a soudy a byl by tak ukončen i ten nešťastný rozkol! Možnost sdružování by mohla být uskutečněna i nadále jiným způsobem. Vezměme, prosím vás, rozum do hrsti. Není to nádherná příležitost, jak vyřešit naši krizi a zabránit i vznikající katastrofě? Můžeme si dovolit zahodit takovou nabídku? Dokážeme opustit vše špatné, co se doposud odehrálo nebo odehrává v naší Konfederaci a zachránit svou čest, zdraví i nervy? A ukázat i veřejnosti, která je již, bohužel, velmi informována o našich potížích, že se umíme znovu vzchopit a postavit na nohy? Moc vás prosím, zvažte to. – Tato záležitost je i v programu sněmu. Záleží jen na tom, co tomu řekne členská základna. Existují tedy pak i jiné možnosti, ale i to je součástí programu, který musíme dodržet, aby nevznikl na našem zasedání zmatek a abychom nevybočili z mezí slušnosti a dobrých mezilidských vztahů.
Těch problémů je jistě více, ale pro nedostatek času nemůžeme zde všechny uvádět. Byly však již dříve a mnohokrát vysvětlovány na zasedáních Rady. Bohužel to mnozí nepochopili správně nebo to nechtěli uznat.
Vás řadové členy, kteří nejezdíte na zasedání Rady, bychom chtěli také informovat, jak v posledních letech probíhají zasedání Rady. Mnohá zasedání končí hádkami a křikem, došlo dokonce i k fyzickému napadení mukla muklem se zdravotním poškozením napadeného. Stalo se také, že vystoupil jeden člen Rady a nahlas vykřikl na adresu přítomných členů Předsednictva, že jsou to všichni samí komunisté. Málokterá zasedání Rady proběhnou v klidu, pohodě a bez napětí. Neplatí to pouze u předvánočních setkání. Jindy, když je zapotřebí něco prodiskutovat, v mžiku nastane prudká výměna názorů. Když se diskuse omezí, následuje ostrá výtka, že je porušována demokracie a svoboda projevu. Zkrátka rozumný dialog zavést nelze. Vždy převládá zaujatost, nedůvěra, podezřívavost a ze strany odpůrců také snaha rozvrátit vedení.
Dokážete to, sestry a bratři, pochopit a postavit se proti podobnému počínání? Kde je naše jednota? Můžeme bez ní existovat? Jak se máme za těchto okolností věnovat našim vlastním úkolům: bojovat proti totalitnímu zlu, vyrovnat se s minulostí, varovat naši mladou generaci před komunismem a extremismem a chránit naši svobodu a demokracii?
Většina nás ze starších ročníků je ještě věřících. Ale kde je však naše křesťanství? Muž, který v 1. století našeho, tj. křesťanského letopočtu položil za své názory život, nám zanechal ve svém listu (List Jakubův) cenné poselství. Připomeňme si jednu jeho výzvu:
Bratři, nemluvte špatně jeden o druhém. Kdo mluví proti bratrovi nebo bratra posuzuje, mluví proti zákonu a soudí zákon. Soudíš-li však zákon, neplníš zákon, ale děláš ze sebe jeho soudce. Jen jeden je zákonodárce a soudce: ten, který má moc spasit i zahubit. Kdo však jsi ty, že soudíš bližního? (Konec citátu.)
Co se to dnes, sestry a bratři, s námi děje? Kde se bere tolik zloby a nenávisti, proč se stále rozšiřují pomluvy a útoky? Jak je možné, že mukl soudí mukla a podává na něj soudní žaloby?
Informace o těchto špatných poměrech v KPV se šíří na Facebooku i v jiných sdělovacích prostředcích. Konfederace je zostouzena před veřejností, která to nemůže objektivně posoudit. Tak dlouho se jí i našim členům předkládají lživé informace, až jim kdekdo uvěří a považuje je za pravdivé. Jak to mohli někteří členové KPV udělat? Chceme mít takovou Konfederaci? Obávám se, že v případě další eskalace této rozkladné činnosti budou mnozí její členové Konfederaci opouštět.
Samozřejmě nepopíráme, že se dopouštíme různých chyb a omylů. Není to však ze zlé vůle. Nelze všem vyhovět. Každé naše sebemenší zakopnutí je ovšem ihned zveličováno, populisticky využíváno a okamžitě použito k dalším výpadům nebo i k žalobám.
A za těchto velmi ztížených okolností se máme věnovat našim základním úkolům, tj. vystupovat proti dědictví komunistické totality, organizovat dlouhou řadu akcí během každého roku a obhajovat svobodu a demokratické uspořádání naší společnosti. Této činnosti je věnována jiná část programu. Jsou tam zahrnuty veškeré akce, které jsou již za námi, ale i plánovaná činnost pro rok 2019, kdy by ještě KPV mohla dokončit svou existenci. Nevíme ovšem, jak to s námi dopadne, takže musíme zatím postupovat jako doposud, i když víme, že podle našich odpůrců děláme všechno špatně a že naše činnost je neplatná. Jak však máme vše řídit a pořádat?
Předchozí částečné shrnutí našich problémů a jejich rozbor vám říkáme velmi neradi a s pocitem lítosti, že se to všechno tak děje, ale nemůžeme již dále mlčet!
Někteří členové už mají svou představu o budoucnosti nebo ukončení činnosti KPV, ale všechno může být nakonec jinak. Záleží na tom, jak se s touto situací vyrovná naše členská základna. Uvidíme, komu naši členové uvěří a jak se rozhodnou.
Zde bych zahajovací projev konečně ukončil a o něco vás poprosil. Místo potlesku nebo protestních projevů se na pár vteřin zamyslete a počkejte na další sdělení moderátora. Moc vám za to děkuji. Možná, že nám toto setkání a sdělení tváří v tvář všem prospěje a nebudeme litovat, když tento sněm nebude dnes moci být ukončen. A nebojte se případných změn. Jednou se to musí stát.
Tak tedy mnoho zdaru a hodně odvahy.
Za současné vedení KPV vás zdraví místopředseda Leo Žídek.

Vyjádření předsedkyně a místopředsedů ke zprávě ÚRK

Na Sněmu byla ÚRK zastoupena počtem pouze dvou členek, které byly na Sněmu a z nichž jedna měla pravomoc zastavit Sněm a říct přítomným, že je málo přítomných členů, ať jedou domů a přijedou ještě jednou. Vlastislava Zenáhlíková z pozice Mandátové komise toto neučinila a místo toho se podepsala pod prohlášení ÚRK. ÚRK se nezabývala ani možností, že žalobci byli přítomni na Sněmu, nevznesli požadavek na ukončení z důvodu menšího počtu přítomných členů a naopak čekali na výsledky voleb. Teprve potom začali jednat, když nebyli zvoleni.

Městský soud dal sice žalobcům za pravdu, ale KPV ČR se odvolala. Žalobci žalují KPV ČR, tedy i sami sebe, i zvolené vedení, které neuznávají.

Vedení KPV ČR v červenci 2015 oslovilo členy KPV ČR, aby je informovalo o Sněmu a členové potvrzením souhlasili s účasti nebo se omlouvali. Na základě počtu přihlášených se objednal sál k jednání Sněmu. Od srpna věděli zástupci, kteří jezdí na Radu, že Sněm bude v prosinci. O tomto měli informovat členskou základnu. To, že nakonec přijelo méně než nadpoloviční většina (bylo umožněno i zastupování na základě plných mocí) nebyla chyba vedení, ale věk a zdravotní problémy členů. Také proto se KPV ČR odvolala.

Zatím čekáme na rozhodnutí Vrchního soudu, předsednictvo se snažilo Sněm svolat podle NOZ, což soud potvrdil jako správné, jen přítomných členů na Sněmu bylo méně. Přerušit Sněm v žádném případě nemohl právník, to mohla udělat Vlastislava Zenáhlíková z pozice Mandátové komise nebo někdo z předsednictva. Členové předsednictva to neudělali, tuto chybu uznávají. Ale s ohledem na naše přítomné členy na Sněmu a jejich věk a zdravotní stav o této možnosti neuvažovali. Je i otázkou, kolik členů by přijelo znova. 

Úvaha, pokud by se některý ze žalobců dostal do předsednictva, zda by ostatní žalobci dále tvrdili, že sněm byl neplatný?? To necháme na čtenáři.

Navíc i kdokoliv z členů přítomných na Sněmu se mohl přihlásit a říct, že je sněm neplatný. To neudělali. Až byly známé výsledky voleb a žalobci se nedostali do předsednictva, začali jednat.

Je velice smutné, když se soudí mukl s muklem.
Za Předsednictvem stojí víc jak 2/3 poboček, což opakovaně vyjádřily. A TY NESMÍME ZKLAMAT. Naděžda Kavalírová
Hana Dvořáková, Vlasta Preislerová, František Šedivý, Leo Žídek
Praha leden 2017

PS.: Toto je současně i odpověď k článku pana Dragouna z webu aktuálně.cz. Vedení Konfederace se nebude k věci do jejího pravomocného skončení již nikterak vyjadřovat a má také zato, že všechny štvavé komentáře, polopravdy a mylné právní výklady, nikterak nepřispívají k případnému smírnému vyřešení situace.
červenec 2017

Návštěvní řád NKP Věž smrti

Národní kulturní památka Věž smrti s oploceným areálem (dále jen „Věž smrti“) se nachází v areálu bývalého podniku Škoda a jediný oficiální vstup je přes tento areál, který je zároveň budoucím staveništěm, kde probíhají přípravné práce stavby, a proto v zájmu zajištění ochrany zdraví návštěvníků je vydán tento návštěvní řád.

  1. Věž smrti není až na předem ohlášené výjimky běžně přístupná.
  2. Všichni zájemci o návštěvu Věže smrti se musí předem hlásit na Ústředí KPV (dále jen „Ústředí“) v Praze, kde oznámí případný termín návštěvy, počet návštěvníků a kontakt na sebe. Pracovníci Ústředí následně zajistí vhodného průvodce z pobočky KPV č. 23 Karlovy Vary jako doprovod, dohodnou se se správcem areálu na podmínkách přístupu a informují žadatele o výsledku.
  3. Návštěvníci Věže smrti se musí ohlásit u vstupu na vrátnici a berou na vědomí, že vstupují na budoucí staveniště na vlastní nebezpečí (pokud průvodce na ně nebude čekat u vstupu do areálu Škoda).
  4. Návštěvníci se pohybují po vyznačených komunikacích v nejkratším směru ke vstupu do areálu NKP. Není možno se potulovat po areálu a vnikat do objektů bývalého podniku Škoda. V případě porušení těchto podmínek mohou být návštěvníci vykázáni z areálu.
  5. Jakýkoliv úraz musí být ihned nahlášen průvodci a sepsán o něm krátký záznam.
  6. Předem neohlášeným návštěvníkům nebude vstup do areálu umožněn
  7. V zimním období od 1.října daného roku do 30.dubna následujícího roku je celý areál Věže smrti uzavřen

Upozornění:
Pokud pracovníci ostrahy ve výjimečných případech umožní vstup do areálu podniku Škoda, děje se tak na jejich riziko a zodpovědnost. Případní návštěvníci se takto dostanou pouze k oplocení areálu Věže smrti.

Děkujeme za pochopení.

V Praze dne 15. 5. 2017
Ústředí KPV ČR a pobočka KPV Karlovy Vary

6. ročník projektu Mene Tekel

Zatímco dopolední vzdělávací programy jsou určeny přednostně školám, široké veřejnosti
napříč generacemi nabízí festival setkání s bývalými politickými vězni,
devítidílný mezigenerační výstavní projekt „Cesty ke svobodě“ v Galerii
Karolina, cyklus tematických filmů v kině Ponrepo, Den Rumunska, Den Rakouska či Den pro svobodnou Čínu se zajímavými zahraničními hosty. Na sobotu 25. února je v prostorách Porotní síně
Vrchního soudu připravena rekonstrukce procesu z padesátých let s mjr. letectva Josefem Bryksem,
válečným letcem Royal Air Force (RAF).

Festival se také připojil k Deklaraci 2012 Iniciativy Právní narovnání zločinů
komunismu,
která byla přijata dne 17. ledna 2012 za přítomnosti zástupců evropských zemí,
spadajících do původní oblasti sovětského komunistického vlivu.

Arcibiskup Duka byl jmenován kardinálem

Pražský arcibiskup se jmenováním kardinálem stává spolu s ostatními nově
jmenovanými kardinály papežovým spolupracovníkem a poradcem v církevních
záležitostech. Podle Kodexu kanonického práva má jako člen sboru kardinálů tři úlohy: volit
společně s ostatními kardinály papeže, být konzistorním poradcem římského papeže
v nejdůležitějších otázkách a pomáhat římskému papeži v každodenní
péči o celou církev. S titulem kardinál jsou spjaty rovněž jisté církevní
slavnostní povinnosti. Jmenování kardinálem nicméně nemění nic na současných
pravomocích a úkolech daných funkcemi pražského arcibiskupa. Arcibiskup Duka svým
jmenováním ovšem získává větší možnosti v jednání
s římskými úřady.

Zdroj: Aleš Pištora — Zd. K.

Tisková zpráva o konání Sněmu KPV 2009 dne 11. a 12. října 2011 v Olomouci

Na tomto sněmu byli zvoleni činovníci KPV pro roky 2011 až 2013. Jednání sněmu určilo cíle pro
další období a potvrdilo jednoznačný postoj politických vězňů komunistického režimu vůči
přetrvávajícím vlivům komunistů a jejich organizací na náš demokratický režim.

Ve dvaceti bodech pracovního programu sněmu byly projednány zprávy orgánů KPV, jejichž funkční
období tímto sněmem skončilo. Po rozpravě k jednotlivým zprávám a jejich
vyhodnocení plénem sněmu, které si zejména všimlo otázek spojených s dosavadní
činností předsednictva, Rady a jednotlivých komisí, bylo vysloveno příslušným orgánům
KPV absolutorium.

Ve volebních projevech kandidátů na funkce v ústředních orgánech KPV zazněly
zejména výzvy k utužení jednoty mezi členy KPV a požadavek ochrany KPV před rozkladnými silami
zvenku i zevnitř.

Rovněž rozprava, vedená k těmto příspěvkům zaznamenala snahu vypořádat se s dosud
nevyřešenými problémy z minulého volebního období, které se týkají
některých členů z poboček KPV. Bližší informace jsou uvedeny v přiloženém souhrnném
usnesení IX. Sněmu KPV.

Významné podněty, připomínky a stanoviska zazněla z diskuze k programovému
zaměření KPV v jeho nastávajícím období, z nichž nejvýznamnější
vybíráme. Programové prohlášení — viz příloha- bylo přijato bez dalších
připomínek. Sněm rovněž schválil několik navrhovaných změn Stanov KPV, které navrhlo předsednictvo.

Následovaly volby nového vedení KPV. Na Sněm bylo delegováno 95 delegátů
s právem hlasovacím. Tito delegáti rozhodovali jménem 3 246 členů Konfederace
politických vězňů, z toho 1781 rehabilitovaných bývalých politických vězňů ČR
o budoucím vedení KPV následovně:

Volba předsedy

KAVALÍROVÁ Naděžda

70

Volba místopředsedů

KOVAŘÍK Zdeněk             

81

ŠEDIVÝ František

81

ŽÍDEK Leo

75

PROCHÁZKA Hubert

68

Volba členů předsednictva

ČEJKA  Čestmír

 72

NERAD Miloslav

 71

KONEČNÁ Olga

 69

KIESLINGER Ivan   

 57

PODPĚRA  Josef

 55

Volba členů  Revizní komise  

ZENÁHLÍKOVÁ Vlastislava

 80

HONOVÁ  Anna

 77

BLATNÁ Milena

71

SUCHOMELA  Josef  

55

Volba členů Smírčí komise        

 RŮŽIČKA  Mirek

    75

 MRÁZEK  Josef

    65

 DVOŘÁKOVÁ  Hana

    58

 MANDRHOLEC  Zdeněk

    55

 ENGELHARDT  Jiří

    49

Po stopách utrpení a naděje aneb Návštěva muzea exilu

Na tematický zájezd do Brna pozval Oldřich Vlasák členy Konfederace politických vězňů ČR, členy
PTP z Královéhradeckého kraje a další zájemce o tuto problematiku.

Návštěva Muzea českého a slovenského exilu v Brně byla spojena s besedou se zajímavými
osobnostmi a majiteli soukromého muzea (Jan a Sabina Kratochvílovi). Tito výtvarníci jsou mimo jiné
také autory výstavy protikomunistického odboje — III. odboj v Československu, která měla svoji
premiéru před šesti lety v Evropském parlamentu v Bruselu. O její uskutečnění se tehdy
zasadil společně se dvěma dalšími europoslanci za ODS i Oldřich Vlasák. Po vernisáži se postaral
o představení expozice v mnoha městech České republiky.

„Muzeum českého a slovenského exilu a emigrace 20. století vzniklo především proto, aby mladá
generace nezapomněla na dramatické události 20. století, které vyhnaly ze země miliony Čechů
i Slováků. Bez prostředků, v mnoha případech bez znalosti jazyka a bez kontaktů začínali tito
lidé v těžkých podmínkách budovat znovu svou existenci. Jsem proto velice rád, že jsem mohl
využít pozvání majitelů muzea — manželů Kratochvílových, a uskutečnit zde návštěvu
společně se svými přáteli z Královéhradeckého kraje,“ uvedl europoslanec a hradecký
zastupitel Oldřich Vlasák.

(Muzeum je nestátní, neziskovou organizací placenou čistě z peněz rodiny Kratochvílovy —
zakladatelé Jan Kratochvíl a Sabina Kratochvílová — a případné pomoci lidí
z exilu a emigrace. Muzeum je zřízeno v prostorách bývalého pivovaru vráceného
v restituci rodině a přestavěného na vzdělávací expozici. Muzeum českého a slovenského exilu a emigrace 20. století bylo založeno z archivu jednotlivců i institucí.)

„Na závěr naší poznávací cesty jsme se zastavili u Památníku
protikomunistického odboje v Bohunicích, jehož autory jsou opět Sabina a Jan Kratochvílovi.
Pomník je věnován protikomunistickému odboji, obětem komunistické zvůle a zničeným
starým Bohunicím. O jeho realizaci a umístění se významnou měrou zasloužil také
bývalý starosta této městské části Brna — Bohunice a dnešní první
náměstek primátora Brna Robert Kotzian, se kterým jsme měli možnost se setkat v již zmíněném
Muzeu exilu a následně u samotného pomníku,“ řekl Oldřich Vlasák.

Eva Veselá

Ing. OLDŘICH VLASÁK (1955) — poslanec  Evropského parlamentu
od 
 roku 2004, opětovně byl do EP zvolen v roce 2009. V europoslaneckém klubu ODS byl zvolen
pokladníkem. Je členem politické skupiny Evropští konzervativci a reformisté (EKR), kde působí jako
koordinátor pro regionální rozvoj. Pokračuje v práci ve Výborech pro regionální
rozvoj a pro dopravu a cestovní ruch. Současně působí v delegacích pro Smíšené
parlamentní shromáždění s Afrikou, Karibikem a Pacifikem, v delegaci pro vztahy s Mercosurem a Parlamentním shromáždění EU-Latinská Amerika. www.vlasak.net