Přejít na navigaci

• Hlavní stránka

• Tisk
• Poslat na e-mail

Předmětem našeho zájmu jsou zejména pamětníci socialistické diktatury v Československu, uvědomujeme si však, že politické věznění je globální fenomén. V rámci projektu již vznikly dvě knihy, proběhly na dvě desítky  konferencí, mezinárodních workshopů a přednášek. Systematicky vytváříme  také archiv rozhovorů přístupný v Centru orální historie při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v. v. i. V současnosti se občanské sdružení vydalo i do vod studentského filmového dokumentu — vznikl tak dokumentární portrét Karly Charvátové, který měl premiéru 17. listopadu 2011.

Projekt Političtí vězni.cz začal fungovat v roce 2008 jako neformální iniciativa několika studentů a studentek českých vysokých škol, kteří do té doby samostatně pracovali na svých studijních záměrech o politických vězních. Při studiu jsme využívali vzpomínek politických vězňů a vězeňkyň z 50. let zaznamenaných s využitím metodologických postupů orální historie. Na počátku projektu stál především pocit, že naši političtí vězni představují nesmírně poutavé, a přitom nezaslouženě opomíjené téma. Později se ukázalo, že zájem o osudy a „paměť politických vězňů“ narůstá, příběhů je nahráváno značné množství, doposud však nešlo o ucelené akademické projekty, ale spíše práce jednotlivců či díla rázu publicistického a nesystematického. V rámci svých omezených možností jsme se proto pokusili tuto mezeru zaplnit.

Rychle se zmenšující skupina žijících pamětníků nás doslova vybízela k práci, která měla bohatství vzpomínek uchovat a zpřístupnit badatelům a zájemcům (nejen) o téma politicky motivovaného věznění v komunistickém Československu a zahraničí. Jak říká jedno přísloví: „Každý starý člověk, který zemře, je jako knihovna, která shoří.“ Dalším motivem byla i obava, že by rozhovory pracně nahrané pro bakalářské a diplomové práce skončily jen jako další položka v univerzitních knihovnách čekající na skartaci.

Jak jsme zmínili, hlásíme se k metodě orální historie praktikované v souladu s Etickým kodexem České asociace orální historie, které jsme řádnými členy. Individuální vzpomínky pamětníků jsou dle našeho názoru důležité už proto, že mnohé informace vztahující se k podmínkám věznění a osudům lidí v komunistických pracovních táborech písemné prameny (produkované především represivním aparátem) vůbec nezachytily. Jedním ze zásadních cílů orální historie je nabídnout čtenáři co nejbohatší pohled na mnohavrstevné historické procesy, které nelze snadno uzavřít do škatulky jedné pravdy. Vzpomínky politických vězňů přinášejí důležitou perspektivu pro pochopení fungování socialistické diktatury, nikoliv však perspektivu jedinou, a měly by zapadnout do mozaiky vzpomínek lidí nejrůznějších povolání, stranické či náboženské příslušnosti a osudů. K pochopení pohledů politických vězňů mohou přispět i námi zachycené vzpomínky a rozšířit paletu autentických vzpomínek na tuto citlivou dobu.

V minulosti jsme  uskutečnili řadu mezinárodních aktivit. Grantová agentura Evropské komise nám v roce 2009 umožnila vydání anglické publikace „Czechoslovak Political Prisoners — Life Stories of 5 Male and 5 Female Victims of Stalinism“. Ta byla následována studentskou konferencí „Životní příběhy obětí stalinismu“ a mezinárodním workshopem „Life in the Stalinist Labor Camps“ uspořádaném v Praze a na bývalém lágru Vojna. Akcí se účastnilo několik desítek studentů  z celé Evropy, kteří se setkali s našimi pamětníky a navzájem hledali porozumění a konsenzus v otázkách politického věznění. Díky záštitě České asociace orální historie a podpoře Úřadu vlády České republiky jsme následně vydali českou knihu „Českoslovenští političtí vězni“, obsahující vybrané rozhovory a několik analytických kapitol. Obě knihy jsou zdarma k dispozici na naší internetové stránce www.politictivezni.cz, kterou neustále rozvíjíme.

Valná většina naší práce je zcela dobrovolnická, bez nároku na honorář. Nákladnější projekty jako je vydání publikace či natočení a postprodukce filmu je hrazeno z veřejných grantů nebo z peněz soukromých dárců. Právě jednotlivcům, kteří nás podporují libovolnými finančními dary (vždy proti řádně uzavřené darovací smlouvě) vděčíme za možnost publikovat a produkovat díla, která by bez jejich podpory nikdy nevznikla.

Po několika letech práce jsme se v roce 2010 rozhodli vytvořit formální strukturu v podobě  občanského sdružení Političtí vězni.cz, které vystupuje jako suverénní badatelská entita. Jeho první velkou aktivitou se stal právě dokument o osudech znásilněné politické vězeňkyně Karly Charvátové.

Dokumentární portrét K.Ch.

Nízkonákladový dokument s názvem „K.Ch.“mapuje životní příběh paní Karly Charvátové (rozené Grollové), který v sobě odráží krutost nedemokratických režimů 20. století, mezi něž několik desetiletí patřilo i Československo. Mladá žena, která doufala, že po skončení 2. světové války bude žít plný a šťastný život v obnovené ČSR, byla v roce 1948 zatčena a uvězněna. Etablující se „lidově-demokratický“ režim ji z ideových důvodů uvrhl již po několika měsících své existence do vězeňské cely. Studentce pražské Právnické fakulty Univerzity Karlovy tehdy bylo 23 let. Po propuštění byla nucena trvale čelit nepříznivé sociální situaci, když spolu se sestrou a nemocnou matkou shromáždily měsíční příjem, který sotva stačil na pokrytí zcela základních životních potřeb.

Příběh má však ještě další rozměr. V plzeňské vyšetřovací vazbě StB paní Charvátová otěhotněla po znásilnění dozorcem. Dceru, která se jí v roce 1949 narodila, se rozhodla dát k adopci a znovu se s ní setkala až po padesáti letech. Jelikož dcera paní Charvátové v dokumentu rovněž vystupuje, film nabízí pohledy obou žen na tyto citlivé záležitosti. Oba pohledy překvapivě nemají konfrontační charakter, nýbrž vedou diváky k zamyšlení, jakým extrémním situacím mohou být lidé ve svém životě vystaveni. Dokument „K.Ch.“ tak není nutně vázán na období „totality“, může se objevit kdekoliv, kde lidé přistoupí (či jsou nuceni přistoupit) na vládu bezpráví.

„Vy jste jednou pro nás nepřítel, čili když se s Vámi něco stane, na tom nám nezáleží. Ten muž je vinen proto, že se snížil k tomu, že si něco zadal s politickým vězněm,“ cituje ve filmu hlavní protagonistka, paní Charvátová, soudce vojenského soudu, který pojmenoval její „bezcennost“ v očích komunistického režimu. Dlužno dodat, že pachatel — dozorce SNB — odešel od soudu s podmínečným trestem a do věznice za znásilnění mladé studentky nikdy nenastoupil.

„Naším záměrem je podnítit širší debatu na některá dosud méně frekventovaná témata spojená s nedávnou historií — kupříkladu na problematiku žen -politických vězeňkyň, která je aktuální i v kontextu nedemokratických států současnosti,“ upozorňuje předseda dobrovolnického sdružení Političtí vězni.cz dr. Tomáš Bouška. Sdružení Političtí vězni.cz nyní usiluje o výrobu DVD a metodického manuálu pro vyučující, kteří by dokument chtěli využít při výuce soudobých dějin. Mladí tvůrci mají za to, že životní příběh paní Karly Charvátové otevírá otázky, o nichž by čeští i zahraniční studenti měli zájem diskutovat a tuto příležitost je jim třeba neustále nabízet. Proto pořádají sbírku na distribuci filmu do českých škol. Pokud byste je chtěli podpořit, kontaktujte je na emailové adrese: kch (at) politicalprisoners.eu.

Rozhovor s paní Karlou Charvátovou naleznete na webu: http://www.politictivezni.cz/karla-charvatova.html

Zd. K.