Zpráva pro účastníky zasedání Rady KPV ČR 24.04.2019

Vážení zástupci poboček KPV,

            než přistoupíme k volné rozpravě o našich problémech, chtěl bych vám sdělit několik velmi závažných poznámek. Vydržte ještě chvíli. Zvláštní pozornost věnujte především závěru.

            Teď už určitě víte, že začátkem tohoto měsíce byla ústředními orgány KPV podána žádost o ukončení činnosti Konfederace. V této souvislosti by měl být také stanoven opatrovník, který by určoval, jak by měl tento akt probíhat. Podrobnosti samozřejmě ještě neznáme, ale vycházejme z toho, že celý proces by měl být uskutečněn do konce tohoto roku, takže chceme již teď vypracovat plán, podle něhož se budou moci také pobočky připravit na ukončení své činnosti. Všechny pobočky budeme v průběhu dalších měsíců informovat, jak by v tom měly postupovat. Samozřejmě v souladu se spolkovými zákony a podle rozhodnutí příslušných orgánů. Pokud se dozvíme další podrobnosti, budeme vám je předávat; nemá tedy zatím cenu dožadovat se okamžitých informací, když je ani my ještě přesně neznáme. Odpovídáme takto na všechny naléhavé a někdy i skrytě provokující současné dotazy některých členů na budoucnost Konfederace.

            Znovu vám také připomínáme, že základním motivem pro ukončení činnosti KPV ČR je již dlouholetá a stále se zhoršující nefunkčnost spolku. Probíhá neustále přirozený úbytek členů hlavně z řad politických vězňů, kteří jsou páteří této organizace, třebaže jsou již v menšině. Velká část členů KPV je hendikepována zdravotně, mnozí jsou již dokonce imobilní, což má vliv na minimální účast na společných akcích KPV. Menší pobočky se rozpadají také pro nedostatek členů, kteří by měli pobočky vést a spravovat.

            Úvaha o ukončení činnosti probíhá v našich řadách již řadu let. Probíralo se to již před sněmem z roku 2013! Nejde tedy o nic nového.

            Přesto dnes k rozhodnutí ukončit činnost KPV zaujímají někteří členové příliš neúměrná emotivní stanoviska a chtějí KPV stůj co stůj zachovat.

            Z těchto projevů vznikají další problémy, které v posledních letech vyústily v prudké názorové šarvátky, napadání druhých (i fyzicky!) a urážení. Došlo dokonce i k stěží pochopitelné a žalostné situaci, že se političtí vězni uchylují k soudním žalobám! Poslední ústní žaloba oponentů obviňuje některé členy z ústředí KPV z defraudace třiceti milionů Kč. Obáváme se, že takové neuvážené a neprokazatelné obviňování nemá daleko ke přímo zločinným záměrům likvidovat své odpůrce všemi prostředky.

            Kde je naše jednota a svornost? Kde jsou dřívější bratrské vzájemné vztahy mezi těmi, které spojuje společné utrpení z doby komunistického režimu? Kde je dobré jméno a morální autorita naší organizace před veřejností, když její vnitřní problémy se uveřejňují ve sdělovacích prostředcích?

            Konfederace je dnes natolik znemožněná, že ji může zachránit pouze její rozpuštění. Všechny dosavadní nevraživosti, spory, obviňování a soudy by se pak staly bezpředmětnými. Určitě by to mělo vliv i na naše zdraví a na klidnější závěr našich životů. Proč se tomuto řešení tak houževnatě odporuje?

            Nikomu také nic nebrání, aby se svými přívrženci založil případně jinou organizaci s novými stanovami, s rozšířeným výběrem členů a i s novým vedením.

            V současnosti je však třeba ustat v KPV se všemi rozvratnými aktivitami dnešní opozice. Není možné vytvářet paralelně jiné vedení a narušovat práci stávajícího vedení, které chce se vší zodpovědností uskutečnit všechny letos plánované akce KPV. Není možné řešit současnou krizovou situaci v KPV násilně a diktátem prosazovat rozkladné názory a úmysly oponentů. Neustálé vyhledávaní chyb, vymýšlení soudních kauz, nedůvěra, slídění a kladení překážek jen zhoršuje již tak neudržitelnou situaci v naší organizaci. Konečné kroky vedoucí k ukončení činnosti KPV by měly být prováděny s rozvahou a v pokoji.

            Všem nám to bude velmi líto, ale každé jiné řešení by nebylo důsledné ani spravedlivé. Nastaly by opět další problémy. A to si určitě nikdo z nás nepřeje.

            Tolik k dnešní situaci v Konfederaci.

            A teď vyslovím poněkud jiný závěr než byste očekávali. Rád bych vám řekl, že v tom našem vzájemném řešení tak bolestných problémů máme ještě jednu naději! Že máme teď velkou příležitost, a pokud bychom ji použili, dalo by se ještě něco napravit! Možná, že je to velmi odvážný návrh, který teď pronesu, ale mně to nedá! Vždyť přece nejsme na tom tak zle, abychom se nedokázali vzchopit a ukázat své lepší my! To, co se mezi námi stalo v posledních letech a co stále přetrvává, se již smazat nedá a stěží na to někdy zapomeneme, ale něco se udělat dá. Můžeme sobě i veřejnosti, která je, bohužel, o našich neshodách informována, ukázat, že političtí vězni nejsou tak špatní, jak se to dnes jeví, ale umí se i překonat a ukázat své kvality. Vždyť jsme přece byli považováni za elitu národa! Veřejnost by to určitě ocenila!

            O co tedy jde? Pokud dojde k procesu ukončení činnosti a rozpouštění Konfederace, pokusme se rozejít s rozvahou a v pokoji. Už teď zastavme všechny rozkladné akce a připravujme se na důstojnější rozchod! Nic si nevyčítejme a navzájem se neobviňujme. Neřešme, kdo to vše zavinil! To by nikam nevedlo! Zůstaňme lidmi a rozejděme se raději podáním rukou než se zaťatými pěstmi. Co by nám to pomohlo?

            Přátelé, sestry a bratři, nepohne to s vámi? Nebo máme nad sebou zlámat hůl? To by byla velká škoda a naše obrovská prohra. Můžeme si něco takového dovolit, když jsme někteří již na sklonku svého života? Možná, že bychom se měli méně zabývat jen sami sebou a starým myšlením, vždyť jsou i jiné možnosti jak pokračovat dál jiným způsobem a v jiných seskupeních. Přitom naplňovat své pravé poslání – boj proti totalitnímu zlu. Moc vás prosím, zauvažujte o tom. A děkuji vám všem, kdo jste mne pochopili.

            Pokud máte zájem, přejdeme nyní k dialogu. Dokažme, že se lze domlouvat i na úrovni.

            Prosím, kdo začne?

                                                                                                                                 Leo Žídek

P. S.:  A jak to dopadlo? Zatím beznadějně. Místo dialogu proběhla další velmi hlasitá hádka.

                                                                                                                                           L. Ž.

Smuteční oznámení

Zemřel hradecký rodák Zdeněk Kovařík (24.02.1931-06.02.2019), skaut, předseda pobočky Hradec Králové, dlouholetý místopředseda KPV ČR, od roku 2015 čestný místopředseda KPV ČR a účastník třetího odboje, na základě zákona č. 262/2011 Sb. mu bylo přiznáno postavení válečného veterána.

Zdeněk Kovařík

Jako mladý skaut se nebál postavit protikomunistické totalitě. V 19 letech v září 1950 byl zatčen a ve veřejném procesu pro výstrahu odsouzen na 11 let do vězení. Trest Zdeňka Kovaříka byl třetí nejvyšší z odsouzených. V roce 1954 mu byl trest bez jeho žádosti snížen o šest let. Typické pro tuto dobu bylo, že když jeho rodiče v červenci 1955 požádali o podmíněné propuštění, dostali úřední vyjádření, že „ještě není dostatečně převychován, a proto nemůže být propuštěn“. Toto úřední vyjádření se s ním táhlo celý život a způsobilo potíže v zaměstnání a postihlo následně jeho rodinu.
Po vyšetřovací vazbě, kdy strávil šest měsíců v samovazbě, prošel jáchymovskými šachtami, úpravnami uranových rud a tábory „L“, „Nikolaj“ a „Eduard“. Po návratu z vězení ve 24 letech dostudoval průmyslovou školu a následně pracoval jako projektant, konstruktér a revizní technik. Po několika infarktech odešel v 55 letech do trvalého invalidního důchodu.
Nikdy nezatrpkl a svým působením mezi mukly nejen na pobočce, ale i na celostátní úrovni byl všem příkladem. Angažoval se i ve veřejném životě nejen v Hradci Králové, ale dle možností v celé republice. Na besedách ve školách, kde vyprávěl o hrůzách komunistické totality, nikdy nezapomínal upozornit na myšlenky skautingu.
„Každý mladý člověk by měl mít možnost projít výchovou podobnou skautské výchově, která kladně ovlivní jeho život a naučí ho odpovědnosti nejen za sebe, ale i za druhé“ – to bylo krédo Zdeňka Kovaříka.
Čest jeho památce!

Tisková zpráva sněm KPV ČR 2018, Praha 24.10.2018

Dne 24. října 2018 byl v Kongresovém centru Praha zahájen Sněm Konfederace politických vězňů České republiky (KPV ČR) 2018.
Hlavní body programu měly být:
Zpráva o činnosti KPV ČR za období od minulého sněmu.
Volba řídicích orgánů na další období.
Návrh a projednání dalšího působení KPV ČR v ČR s tím, že vzhledem k malému a stále snižujícímu se počtu žijících „skutečných“ politických vězňů, bude podán návrh na ukončení činnosti KPV ČR k 31.12.2019.
Informace o postupném vracení některých objektů, které byly v minulosti získány od státu pro KPV ČR, zpět státní správě s tím, že:
– tyto objekty budou moci být nadále využívány politickými vězni např. k rekreaci,
– státní instituce zajistí péči a důstojné zacházení s pamětními místy, které svou pílí KPV ČR vybudovala a které nebude mít sílu nadále důstojně udržovat.
Vzhledem, k tomu, že se na sněm dostavilo pouze 238 delegátů z 1430 pozvaných s platným hlasovacím právem a dle platných zákonů je takovýto sněm neusnášeníschopný, nedostaví-li se nadpoloviční většina pozvaných, byl sněm po sečtení počtu delegátů ukončen s tím, že bude vyhlášen termín nového náhradního sněmu.

Leo Žídek Ing. František Šedivý
místopředsedové KPV ČR

Úvodní projev sněm 2018 od bratra Leo Žídka

Vážené sestry a bratři, členové Konfederace politických vězňů České republiky,
čas se naplnil a my se po třech letech opět setkáváme na dalším sněmu KPV ČR. Jsme rádi, že zde dnes můžeme jménem vedení KPV přivítat ty, kteří přijali pozvání a přijeli s dobrým úmyslem uvážit naši situaci a pokusit se o rozumné a klidné řešení budoucnosti naší Konfederace. Nevíme ještě, zda se dostavil potřebný počet členů, aby byl sněm usnášeníschopný, ale než bude zjištěn předběžný počet účastníků, předložíme vám rozbor současného stavu naší Konfederace. Potřebujeme vás seznámit s realitou a sdělit všem členům Konfederace, co se dnes u nás odehrává.
Není žádným tajemstvím, že se již delší dobu potýkáme s krizí ve vlastních řadách. Ta se však v současnosti mění dokonce v katastrofu. Dozvídáte se mnoho zkreslených zpráv, pomluv a osočování, zaměřených proti současnému vedení. Jste informováni o žalobách a soudních jednáních, která ještě nebyla a dlouho ještě nebudou právoplatně ukončena. Platí to i o posledním zasedání Městského soudu v Praze 16. října 2018. Jste teď dokonce vyzýváni, abyste nedovolili odvolat se proti jeho rozsudku. Žalobci vás chtějí ovlivnit a zabránit, aby se vedení mohlo hájit. Proč asi?
Stále jsou rozšiřovány informace o neplatnosti těch rozhodnutí současného vedení, která nejsou v souladu s názory jeho protivníků. Ti samozřejmě neuznávají, že od roku 2015 stávající vedení dostalo důvěru na zasedání Rady i na Shromáždění delegátů.
Jako příklad nejpalčivějších problémů uvedeme dva případy, ve kterých bylo vedení napadeno nebo jeho jednání citelně zmařeno: rekreační středisko Smilovice a Národní kulturní památka Rudá věž smrti.
Nejdříve tedy Smilovice. – Vzhledem k tomu, že o pobyt ve Smilovicích nebyl v posledních letech už tak velký zájem (se zajímavou výjimkou v letošním roce!?) a už se budou muset brzy provádět finančně náročné opravy na chatkách, došlo k vrácení tohoto objektu původnímu majiteli a byl propuštěn jeho správce, což je podle Stanov v kompetenci Předsednictva KPV. Spustil se populistický povyk, že tam teď budou jezdit příslušníci StB, což samozřejmě nebylo a není záměrem vedení. Kromě toho bylo v minulých letech, dokonce ještě před rokem 2015 rozhodnuto a přijato, že Konfederace bude převádět svůj majetek (pomníky, pamětní desky, Rudá věž smrti apod.) do rukou těch veřejných institucí, které jej budou spravovat, až tady my nebudeme. Mezitím na základě žaloby odpůrců soud vyhlásil zákaz dalšího převádění majetku, což se velmi nepříznivě dotklo roky připravované dohody KPV s Národním památkovým úřadem (NPÚ) o předání Rudé věže smrti. Národní památkový úřad měl z Rudé věže smrti vytvořit velmi potřebné a významné Muzeum otrockých prací jáchymovských otroků. Tento úmysl byl, bohužel, zmařen. Objekt nám tedy zůstává a brzy bude potřebovat nákladné opravy. Nemáme na to však kapacitu a nemůžeme ani z vlastních prostředků vybudovat plánované muzeum, což nás všechny velmi hluboce zasáhlo!
V případě Smilovic a Rudé věže smrti nejde o žádný prodej, ani o obohacení některých členů KPV, jak je v poslední době záměrně rozšiřováno mezi politické vězně.
Jaké je vlastně pozadí útoků na vedení KPV? Nebudeme daleko od pravdy, že se jedná o pokus provést revoltu, odstranit současné vedení a umožnit, aby do KPV pronikli i zájemci zvenčí, protože KPV je údajně dobrá značka. I po zostuzení Konfederace by ji někteří lidé neváhali využít nebo zneužít. A to by bylo nemorální!
Je nutno připomenout, že již mnohokrát jsme usilovali o usmíření, ale všechny pokusy ztroskotaly. Naposled začátkem letošního jara jsme nabízeli pakt o neútočení. Aby se do sněmu přestalo se zasíláním různých dopisů, jejichž výsledkem by bylo jen nové přilévání oleje do ohně. Odpůrci tuto výzvu nepřijali. Dlouho jsme mlčeli, ale dnes vám již musíme říct, jak to vše vypadá i ze strany těch napadaných a žalovaných, které by někteří naši členové viděli nejraději co nejdříve v poutech a za mřížemi. Dali to najevo už i písemně.
Mnohé naše problémy souvisí i s dávnou myšlenkou o ukončení činnosti KPV, což na posledním Shromáždění delegátů před měsícem vyvolalo hysterii několika delegátů, kteří nedokázali tuto otázku probírat v klidu a s rozvahou.
Proč vlastně bychom měli činnost KPV ukončit? Těch důvodů je více. Rapidně klesá počet členů KPV. V členské základně převažují pozůstalí. Bývalí vězni, tvořící základ názvu naší organizace, vymírají. Mnozí členové jsou nemocní, někteří už jsou upoutáni na lůžko a nemohou nikam jezdit. Mnohé pobočky už nejsou zcela funkční, spravuje je pouze jeden funkcionář bez opory druhých. Mezi nejcennější přínos v případě ukončení činnosti KPV by byla ta okolnost, že by padly všechny spory a soudy a byl by tak ukončen i ten nešťastný rozkol! Možnost sdružování by mohla být uskutečněna i nadále jiným způsobem. Vezměme, prosím vás, rozum do hrsti. Není to nádherná příležitost, jak vyřešit naši krizi a zabránit i vznikající katastrofě? Můžeme si dovolit zahodit takovou nabídku? Dokážeme opustit vše špatné, co se doposud odehrálo nebo odehrává v naší Konfederaci a zachránit svou čest, zdraví i nervy? A ukázat i veřejnosti, která je již, bohužel, velmi informována o našich potížích, že se umíme znovu vzchopit a postavit na nohy? Moc vás prosím, zvažte to. – Tato záležitost je i v programu sněmu. Záleží jen na tom, co tomu řekne členská základna. Existují tedy pak i jiné možnosti, ale i to je součástí programu, který musíme dodržet, aby nevznikl na našem zasedání zmatek a abychom nevybočili z mezí slušnosti a dobrých mezilidských vztahů.
Těch problémů je jistě více, ale pro nedostatek času nemůžeme zde všechny uvádět. Byly však již dříve a mnohokrát vysvětlovány na zasedáních Rady. Bohužel to mnozí nepochopili správně nebo to nechtěli uznat.
Vás řadové členy, kteří nejezdíte na zasedání Rady, bychom chtěli také informovat, jak v posledních letech probíhají zasedání Rady. Mnohá zasedání končí hádkami a křikem, došlo dokonce i k fyzickému napadení mukla muklem se zdravotním poškozením napadeného. Stalo se také, že vystoupil jeden člen Rady a nahlas vykřikl na adresu přítomných členů Předsednictva, že jsou to všichni samí komunisté. Málokterá zasedání Rady proběhnou v klidu, pohodě a bez napětí. Neplatí to pouze u předvánočních setkání. Jindy, když je zapotřebí něco prodiskutovat, v mžiku nastane prudká výměna názorů. Když se diskuse omezí, následuje ostrá výtka, že je porušována demokracie a svoboda projevu. Zkrátka rozumný dialog zavést nelze. Vždy převládá zaujatost, nedůvěra, podezřívavost a ze strany odpůrců také snaha rozvrátit vedení.
Dokážete to, sestry a bratři, pochopit a postavit se proti podobnému počínání? Kde je naše jednota? Můžeme bez ní existovat? Jak se máme za těchto okolností věnovat našim vlastním úkolům: bojovat proti totalitnímu zlu, vyrovnat se s minulostí, varovat naši mladou generaci před komunismem a extremismem a chránit naši svobodu a demokracii?
Většina nás ze starších ročníků je ještě věřících. Ale kde je však naše křesťanství? Muž, který v 1. století našeho, tj. křesťanského letopočtu položil za své názory život, nám zanechal ve svém listu (List Jakubův) cenné poselství. Připomeňme si jednu jeho výzvu:
Bratři, nemluvte špatně jeden o druhém. Kdo mluví proti bratrovi nebo bratra posuzuje, mluví proti zákonu a soudí zákon. Soudíš-li však zákon, neplníš zákon, ale děláš ze sebe jeho soudce. Jen jeden je zákonodárce a soudce: ten, který má moc spasit i zahubit. Kdo však jsi ty, že soudíš bližního? (Konec citátu.)
Co se to dnes, sestry a bratři, s námi děje? Kde se bere tolik zloby a nenávisti, proč se stále rozšiřují pomluvy a útoky? Jak je možné, že mukl soudí mukla a podává na něj soudní žaloby?
Informace o těchto špatných poměrech v KPV se šíří na Facebooku i v jiných sdělovacích prostředcích. Konfederace je zostouzena před veřejností, která to nemůže objektivně posoudit. Tak dlouho se jí i našim členům předkládají lživé informace, až jim kdekdo uvěří a považuje je za pravdivé. Jak to mohli někteří členové KPV udělat? Chceme mít takovou Konfederaci? Obávám se, že v případě další eskalace této rozkladné činnosti budou mnozí její členové Konfederaci opouštět.
Samozřejmě nepopíráme, že se dopouštíme různých chyb a omylů. Není to však ze zlé vůle. Nelze všem vyhovět. Každé naše sebemenší zakopnutí je ovšem ihned zveličováno, populisticky využíváno a okamžitě použito k dalším výpadům nebo i k žalobám.
A za těchto velmi ztížených okolností se máme věnovat našim základním úkolům, tj. vystupovat proti dědictví komunistické totality, organizovat dlouhou řadu akcí během každého roku a obhajovat svobodu a demokratické uspořádání naší společnosti. Této činnosti je věnována jiná část programu. Jsou tam zahrnuty veškeré akce, které jsou již za námi, ale i plánovaná činnost pro rok 2019, kdy by ještě KPV mohla dokončit svou existenci. Nevíme ovšem, jak to s námi dopadne, takže musíme zatím postupovat jako doposud, i když víme, že podle našich odpůrců děláme všechno špatně a že naše činnost je neplatná. Jak však máme vše řídit a pořádat?
Předchozí částečné shrnutí našich problémů a jejich rozbor vám říkáme velmi neradi a s pocitem lítosti, že se to všechno tak děje, ale nemůžeme již dále mlčet!
Někteří členové už mají svou představu o budoucnosti nebo ukončení činnosti KPV, ale všechno může být nakonec jinak. Záleží na tom, jak se s touto situací vyrovná naše členská základna. Uvidíme, komu naši členové uvěří a jak se rozhodnou.
Zde bych zahajovací projev konečně ukončil a o něco vás poprosil. Místo potlesku nebo protestních projevů se na pár vteřin zamyslete a počkejte na další sdělení moderátora. Moc vám za to děkuji. Možná, že nám toto setkání a sdělení tváří v tvář všem prospěje a nebudeme litovat, když tento sněm nebude dnes moci být ukončen. A nebojte se případných změn. Jednou se to musí stát.
Tak tedy mnoho zdaru a hodně odvahy.
Za současné vedení KPV vás zdraví místopředseda Leo Žídek.

Prohlášení KPV ČR k akci odpůrců prodloužení biskupského úřadu kardinála Dominika Duky

Konfederace politických vězňů České republiky (dále jen KPV) zaujímá k dopisu „stovky katolíků“ do Vatikánu následující stanovisko:
Pan kardinál je nejenom nejvyšším představitelem české katolické církve, ale i význačnou osobou a občanem České republiky a – což považujeme za nezanedbatelné – je politickým vězněm a řádným členem KPV.
Našeho bratra kardinála Dominika Duku plně podporujeme, stavíme se na jeho obranu a odmítáme jeho hanobení hrstkou nerozvážných extremistů, kteří se letos na Popeleční středu 14. února zviditelňovali na Hradčanském náměstí a jsou autory dopisu do Říma. Prodloužení jeho dosavadní pozice v české církvi považujeme především za výhradní záležitost římské kurie s papežem Františkem.
Jsme si vědomi, že bratr kardinál v rámci své služby hájí duchovní hodnoty nejen věřících, ale i těch, kteří někdy věří a někdy nevěří, nebo těch, kteří vystupují proti němu, ale přesto zůstávají potenciálními věřícími. Nelze mu nespravedlivě vytýkat jednostranný příklon ke komukoliv, poněvadž jako kněz je služebníkem všech a všechny chce přivádět k dobrému životu.
Současně je nám líto, že někteří jedinci nebo skupiny ho posuzují zaujatě a podléhají svým antipatiím, či jednají z nevědomosti a dokonce možná i ze zlé vůle. Bratr kardinál jako člověk určitě není neomylný a na problematiku veřejného života může mít různé názory, které se nemusí všem líbit. To však nemusí být důvodem k jeho nespravedlivému a pokryteckému odsuzování a ostouzení či zasílání dopisů z více stran do Vatikánu.
Možná, že všechno dění kolem tohoto „pábení“ odpůrců našeho kardinála skončí splasknutím bubliny, ale může to být i velmi zlá a cílená akce ne katolíků, ale především extremistů a nepřátel křesťanství. Proto vydáváme dnešní prohlášení a stavíme se plně na stranu těch, kteří jsou v této záležitosti jedinými kompetentními činiteli. A našemu bratru kardinálovi přejeme hodně zdraví a darů Ducha svatého. Roma locuta, causa finita!

Ing. František Šedivý, Leo Žídek, Vlasta Preislerová
místopředsedové KPV ČR

Smuteční oznámení

Dne 31.1.2018 zemřel dlouholetý členem Předsednictva KPV ČR a bývalý člen Rady ÚSTR Čestmír Čejka.

ČESTMÍR ČEJKA (02.12.1928-31.01.2018)

Ve středu 7. února 2018 ve 14 hodin v malé obřadní síni krematoria Strašnice se rozloučíme s dlouholetým členem Předsednictva KPV ČR a bývalým členem Rady ÚSTR Čestmírem Čejkou.

Zhruba rok po náhlém odchodu předsedkyně MUDr. Naděždy Kavalírové nás opustil její kolega, se kterým společně prosazovali mnohé zákony ve prospěch bývalých politických vězňů.

Ve věznicích totalitního komunistického režimu strávil Čestmír víc jak 12 let svého života. I po propuštění zůstal aktivní v boji s tímto režimem. Patřil do společenství mnoha desítek lidí, kteří se přihlásili v roce 1968 ke K 231. Po násilné okupaci vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se stáhli do ilegality. Teprve po roce 1989 se mohl plně angažovat v politickém životě.

Bojoval za uznání III. protikomunistického odboje. Dokazoval, že odpor a odboj proti komunismu existoval a prokazoval to i na mezinárodních konferencích.

Čest jeho památce

Vyjádření předsedkyně a místopředsedů ke zprávě ÚRK

Na Sněmu byla ÚRK zastoupena počtem pouze dvou členek, které byly na Sněmu a z nichž jedna měla pravomoc zastavit Sněm a říct přítomným, že je málo přítomných členů, ať jedou domů a přijedou ještě jednou. Vlastislava Zenáhlíková z pozice Mandátové komise toto neučinila a místo toho se podepsala pod prohlášení ÚRK. ÚRK se nezabývala ani možností, že žalobci byli přítomni na Sněmu, nevznesli požadavek na ukončení z důvodu menšího počtu přítomných členů a naopak čekali na výsledky voleb. Teprve potom začali jednat, když nebyli zvoleni.

Městský soud dal sice žalobcům za pravdu, ale KPV ČR se odvolala. Žalobci žalují KPV ČR, tedy i sami sebe, i zvolené vedení, které neuznávají.

Vedení KPV ČR v červenci 2015 oslovilo členy KPV ČR, aby je informovalo o Sněmu a členové potvrzením souhlasili s účasti nebo se omlouvali. Na základě počtu přihlášených se objednal sál k jednání Sněmu. Od srpna věděli zástupci, kteří jezdí na Radu, že Sněm bude v prosinci. O tomto měli informovat členskou základnu. To, že nakonec přijelo méně než nadpoloviční většina (bylo umožněno i zastupování na základě plných mocí) nebyla chyba vedení, ale věk a zdravotní problémy členů. Také proto se KPV ČR odvolala.

Zatím čekáme na rozhodnutí Vrchního soudu, předsednictvo se snažilo Sněm svolat podle NOZ, což soud potvrdil jako správné, jen přítomných členů na Sněmu bylo méně. Přerušit Sněm v žádném případě nemohl právník, to mohla udělat Vlastislava Zenáhlíková z pozice Mandátové komise nebo někdo z předsednictva. Členové předsednictva to neudělali, tuto chybu uznávají. Ale s ohledem na naše přítomné členy na Sněmu a jejich věk a zdravotní stav o této možnosti neuvažovali. Je i otázkou, kolik členů by přijelo znova. 

Úvaha, pokud by se některý ze žalobců dostal do předsednictva, zda by ostatní žalobci dále tvrdili, že sněm byl neplatný?? To necháme na čtenáři.

Navíc i kdokoliv z členů přítomných na Sněmu se mohl přihlásit a říct, že je sněm neplatný. To neudělali. Až byly známé výsledky voleb a žalobci se nedostali do předsednictva, začali jednat.

Je velice smutné, když se soudí mukl s muklem.
Za Předsednictvem stojí víc jak 2/3 poboček, což opakovaně vyjádřily. A TY NESMÍME ZKLAMAT. Naděžda Kavalírová
Hana Dvořáková, Vlasta Preislerová, František Šedivý, Leo Žídek
Praha leden 2017

PS.: Toto je současně i odpověď k článku pana Dragouna z webu aktuálně.cz. Vedení Konfederace se nebude k věci do jejího pravomocného skončení již nikterak vyjadřovat a má také zato, že všechny štvavé komentáře, polopravdy a mylné právní výklady, nikterak nepřispívají k případnému smírnému vyřešení situace.
červenec 2017

Návštěvní řád NKP Věž smrti

Národní kulturní památka Věž smrti s oploceným areálem (dále jen „Věž smrti“) se nachází v areálu bývalého podniku Škoda a jediný oficiální vstup je přes tento areál, který je zároveň budoucím staveništěm, kde probíhají přípravné práce stavby, a proto v zájmu zajištění ochrany zdraví návštěvníků je vydán tento návštěvní řád.

  1. Věž smrti není až na předem ohlášené výjimky běžně přístupná.
  2. Všichni zájemci o návštěvu Věže smrti se musí předem hlásit na Ústředí KPV (dále jen „Ústředí“) v Praze, kde oznámí případný termín návštěvy, počet návštěvníků a kontakt na sebe. Pracovníci Ústředí následně zajistí vhodného průvodce z pobočky KPV č. 23 Karlovy Vary jako doprovod, dohodnou se se správcem areálu na podmínkách přístupu a informují žadatele o výsledku.
  3. Návštěvníci Věže smrti se musí ohlásit u vstupu na vrátnici a berou na vědomí, že vstupují na budoucí staveniště na vlastní nebezpečí (pokud průvodce na ně nebude čekat u vstupu do areálu Škoda).
  4. Návštěvníci se pohybují po vyznačených komunikacích v nejkratším směru ke vstupu do areálu NKP. Není možno se potulovat po areálu a vnikat do objektů bývalého podniku Škoda. V případě porušení těchto podmínek mohou být návštěvníci vykázáni z areálu.
  5. Jakýkoliv úraz musí být ihned nahlášen průvodci a sepsán o něm krátký záznam.
  6. Předem neohlášeným návštěvníkům nebude vstup do areálu umožněn
  7. V zimním období od 1.října daného roku do 30.dubna následujícího roku je celý areál Věže smrti uzavřen

Upozornění:
Pokud pracovníci ostrahy ve výjimečných případech umožní vstup do areálu podniku Škoda, děje se tak na jejich riziko a zodpovědnost. Případní návštěvníci se takto dostanou pouze k oplocení areálu Věže smrti.

Děkujeme za pochopení.

V Praze dne 15. 5. 2017
Ústředí KPV ČR a pobočka KPV Karlovy Vary

Smuteční oznámení

Dne 18.4.2017 naše řady opustil předseda pražské pobočky Konfederace politických vězňů Augustin Bubník.

augustin-bubnik

AUGUSTIN BUBNÍK (21.11.1928 — 18.4.2017)

Bývalý politický vězeň komunistického režimu 50.let minulého století zemřel v úterý po delší nemoci ve věku 88 let.

Společně s 10 hokejovými reprezentanty byli odsouzeni za vlastizradu. On sám dostal druhý nejvyšší trest-14 let a soud je poslal do uranových dolů. Sice dostali v roce 1955 milost, ale do reprezentace nesměli. Později se dal na dráhu trenéra, ve Finsku trénoval finské mužstvo, které přivedl mezi hokejovou špičku.

V 90.letech začal aktivně pomáhat v Konfederaci politických vězňů, chodil pravidelně do škol na besedy, aby se na minulost nezapomínalo.Aktivně se zapojil do politického dění, stal se poslancem. Později se plně věnoval práci předsedy pobočky KPV 150 Praha.

S našim bratrem „Gustou“ se rozloučíme ve čtvrtek 27.dubna 2017 ve 12 hodin

ve Velké obřadní síni krematoria Strašnice

Vinohradská 214, Praha 10